Asi nejsem sám, kdo má poslední dobou pocit místy až průhledně směšné jednostrannosti informování ze strany našich médií…
A netýká se to jen České televize, tento trend je (alespoń podle mého názoru) znatelný napříč všemi našimi sdělovacími prostředky, jedno zda internetovými, papírovými, nebo televizními. Samozřejmě řeč je o konfliktu na východní Ukrajině, a o všem, co s tím souvisí. Nezaujatý divák, respektive čtenář vnímá podprahový tlak, kterým je straněno Kyjevu, NATO a EU, na úkor protistrany, tedy zástupců separatistů a tím pádem i Ruska.
Každá adorace jedním směrem je ale kontraproduktivní, pro konečný a žádaný výsledek vlastně dělá medvědí službu. To si my, už přes dvacet let žijící v demokracii a svobodě velice dobře uvědomujeme. Dlouhou dobu jsme my, Češi, museli umět číst mezi řádky, abychom se dozvěděli, co jsme chtěli. Tato naše vlastnost (naštěstí) nezmizela spolu s komunistickým režimem na smetišti dějin. Umíme to stále, a většina lidí, alespoň v to doufám, si dokáže v hlavě srovnat skutečnost, versus médii předkládané verze událostí.
I já často nadávám na jednostrannost médií, na snahu dělat z občanů ovce, a to nestraním v ukrajinském konfliktu ani jedné ze stran – ani jedné totiž nevěřím. Jedno ale vím naprosto jistě – vzhledem k historickým skutečnostem je asi přeci jen lepší, když naše média straní Kyjevu, NATO a EU, než kdyby tomu bylo naopak, a z obrazovek a novin se na nás dvacet pět let od Sametu valily pochvalné ódy opěvující velikého Vladimíra Vladimiroviče.
To by totiž byl opravdový důvod k obavám, protože pak by šlo o skutečný průšvih…
