Jak to pamatuju ja...velice podobne jako p.Kroupa

Byl jsem na vojne v letech 1981-83 a autorovo vypraveni vicemene odpovida tomu co jsem zazil ja. Povysovani probihalo opasky spletenymi do jakesi pomlazky a dostali jsme od kazdeho mazaka tri rany. Tedy nekolikanasobne vic nez dvanact. K tem prispevkum v diskuzi, co pisou o "obrane" a vyzvani mazaka "na ferovku" bych jen dodal ze to prakticky mozne nebylo, protoze na vojne melo vyznam pouze cislo, a kazdy rocnik tvoril pevne semknutou skupinu. Jinymi slovy, "hrdina" co by vyzval nekoho na ferovku by byl zbit a sikanovan vsemi mazaky. Tzn. ze by se museli vzbourit vsichni holubi, coz se zaprve nemelo sanci udit, a za druhe i kdyby byli holubi v presile, tak by se k mazakum pridali pulrocaci a supraci, protoze mazacka vojna zarucovala jejich "zaslouzeny" klid, ktereho by se kvuli zobakum nevzdali.

Pointa popisu tehdejsi voj. sluzby je spis v tom ze ji lze prirovnat k socialnimu chovani ve veznicich, tzn. vytvareni socialnich skupin, kde kazda ma svoje misto v hierarchii absurdity.

no

musím poděkovat, za skvělé čtení, které mi připomnělo mou vojnu. Já měl první rok mazárnu a druhej rok gumárnu. První rok jsem měl trošku slabší věci, než jste zažil Vy, ale taky jsem užil svoje. Spousta nových kamarádů, spousta hovad, i ty maďary a východňáry. Postupně jsem zlo zapomínal, a teď jste mi je opět připomněl. Díky máte mou karmu

Historka

Slyšel jsem takovou historku od fotříkovýho známýho, jak dali "holuba" - rozuměno bažant, tam kde byl se jim říkalo holubi - do plechový skříně a hodili z okna z druhýho patra tuším. Maníka zabili. Gumy to ututlaly a udělaly z toho  dopravní nehodu či co, aby neměli v kasínu mord.

Re: Historka

Tak podívej, Tvůj známý kecá protože mohl by být poprask ještě teď. Mord pokud vím má promlčecí lhůtu 20 nebo 25 let. Po celou tu dobu by mordýři neměli klid. Navíc existuje povinnost oznámení vyjmenovaných trestných činů mezi něž patří taky mord. Takže pokud by to gumy ututlaly a vyšetřovalo se to znovu, šly by sedět taky gumy za nadržování pachateli trestného činu. Podnět k novému vyšetřování by mohl dát kdokoli. Mazák, bažant, některá z gum ale taky fotříkův známý, fotřík nebo třeba taky Ty, takže pokud tomu věříš, máš zákonnou povinnost oznámit to a bude se to znovu vyšetřovat. Já však myslím že ten fotříkův známý spíše kecá, protože vyšetřovatelé mordu nebývají elévové aby nerozeznali dopravní nehodu od shození z okna ve skříni.

Vladimíre,

tak to jsi mě dostal. To bylo nejen fyzický týrání, ale hlavně psychický. A že jsi se nevzepřel ??? Zapomeň na to, byl jsi v soukolí vojenskýho drilu a navíc mladej, nezkušenej a určitě ze všeho vykulenej. Posílám karmu. Ludmila O.

Re: Vladimíre,

Ludmilo O., Vás taky dostal ?.......

Jó, a tu karmu posíláte jak ? Já ji totiž většinou jen klikám.

Promiňte autore,

 a zkusil jste alespoň jednou, byť v maličkosti se vzepřít? Pokud nikoliv, pak váš postoj a názor je logickej. Byli ale také tací, kteří to zkusili, nenechali si nasrat na hlavu, netřásli jak ratlíci, a ti to jistě vnímají úplně jinak. Jen pro vaši informaci jsem sloužil 79-81, nasluhoval 18 dní, díky právě jiným postojům. Nikdy jsem nikoho nešikanoval, a nikdy jsem nedovolil nikomu, aby šikanoval mne! Samozřejmě to mělo své důsledky. Nevyznám se taky ve vojenské terminologii, tak jako vy, ale pamatuji si minimálně, že takovým jsme říkali "příprcky". Nikdy jsem nestříhal metr, a povýšit jsem se nechal jen jednou, po roce, od svýho kamaráda, na střelbách v Kežmaroku. Nebyl to žádnej stres, protože jsme tam byli normální parta lidí. Jistě vím, že to co popisujete existovalo, a taky to, že takový jako vy, to dávali svým zobákům nejvíc sežrat. Díky za pozornost!

Re: Promiňte autore,

Jen pro pořádek, platí i pro diskutující - a ač jsem diskuzi nečetl, umím si představit ty přitakávače. jak na tý vojně, úplně stejný. Pro pořádek dodávám  bloger Karel Ábelovský!

Přečetl jsem si diskuzi k tomuto článku,

...a diskutující bych rozdělil PŘIBLIŽNĚ na dva tábory: Kdo na vojně nebyl, nebo sloužil v letech ne tak dávných, má tendenci pravdivost autorova psaní zpochybňovat, a nebo se mu vysmívat. Starší ročníky bývalých vojáků popisované dění vesměs potvrzují. Věřte, že být na vojně v 70-tých letech, nebo po přelomu století - to byl sakra rozdíl. Můj syn byl rok na vojně v dobách nedávných a jeho "služba" už byla nejvíce náročná akorát na naši pěněženku o nepravidelných víkendech doma. On už také nemohl pochopit, že jsem se já na vojně dostal poprvé domů po 11 měsících na zákonnou dovolenku (vlakem přes celou republiku), že vycházka na nás v Podbořanech vyšla asi jednou za měsíc, a stejně jsme se mezi ty "civili" ani nedostali všichni kamarádi z roty (bojová pohotovost); že jsem si neměl odkud zatelefonovat domů a jediný náš kontakt s rodinou a kamarády z domova byl dopisní papír. 24-hodinový život po dlouhé měsíce se stále stejnými lidmi, které bych ve volném životním prostoru ani ....    

Re: Přečetl jsem si diskuzi k tomuto článku,

pokračování:...neoslovil, se určitě nějak musel projevovat na psychice nás všech, zhruba stejně starých mladých mužů. Tam se potom krystalizovaly ty vzájemné vztahy mezi vojáky mladších a starších ročníků. Prostě - opravdu nás to většinou nějak "semlelo" všechny. Ale zdaleka ne všichni mazáci byli takový primitivové. Vždy to ovzduší zla dělalo pár jedinců, a ostatní se jen vezli. Prostě chtěli mít klid.

V Podbořanech se stalo, že mladý nabíječ tanku už tu šikanu nemohl vydržet, utekl v noci z kasáren a ráno se hlásil v kasárnách v Žatci. Byl odvelen, vyšetřování, pár mazáků pozavírali, a za pár měsíců jsme se tam dostali my, jako čerství absolventi PŠ v Kežmaroku. Na nás poddůstojníky si nikdo netroufl a ani mladí vojáci tohle dvouleté období pod vlivem té "mimořádky" nezažívali žádnou šikanu. Po našem odchodu do civilu ? Dál nevím.

Jak kde

Oni zas ti šikanisti nebývali zrovna Einsteinové a taky kdovíjací hrdinové. Stačilo když narazili na někoho kdo se nedal a byl pokoj. Mazák s rozbitou hubou a otázka dalším jestli si to některý nechce rozdat na férovku taky na vhodném místě před svědkama další mazáky odradila. Možná by to dopadlo všelijak kdyby se mazáci na něj sesypali ale před svědky se k tomu neodhodlali a ostatní bažanti se už tolik přestali bát, tak mazáci ubrali na gradech

On ten mazák s tou rozbitou hubou nebyl žádný boxer ani nechodil do džuda narozdíl od toho bažanta. Byl to donedávna bažant co by mazákům snad podržel i zadnici a jak se ukázalo naučil se na vojně rány přijímat ale nenaučil se ještě rány dávat a popravdě nenaučil se to snad nikdy. Ostatní mazáci o šikanování zas tak velký zájem neměli aby riskovali KO od boxera, tak se taky uklidnili a byl celkem klid. 

vzpomínky na vojnu

Na vojně sem byl až na přelomu tisíciletí v Jincích u Příbrami. To co považuju za skutečnou psychickou, fyzickou a ekonomickou šikanu jsem nezažil ani na jedný straně bariéry. Mazáctví spolu s "plácací" tradicí na mazáka spíš jen jaksi doznívalo. Pokud se dělo něco co by slabší povahy považovali za šikanu, tak to byla spíš oboustraná zábava. Například jako bažant sem musel večer říkat pohádku vypínači a prosit ho abych ho mohl zhasnout, dělal jsem hlemýždě (skříňku na zádech, mokrej hadr pod ruce a přeplazit se chodbou) jezdil motokross (na hlavu přilbu, šálu kolem krku, rozeběhnout se po chodbě politý mazlákem a vybírat zatáčky až se člověk do toho maglajzu natáhnul) a samozřejmě jsem musel pořád něco uklízet a podobný kravinky. Namísto plácnutí nám naši mazáci při odchodu akorát roztrhali pyžama a to bylo tak všechno.

Re: vzpomínky na vojnu

Ještě zi vzpomínám na barevnou hudbu, ale ta byla organizovaná

lampasákama. Ta byla vtipná jen první hodinu a spočivala v tom že byla

neustále dokola vyhlašována večerka a budíček na rúzný činnosti, takže člověk vstal ustlal oblík se pak se zase svlík, rozestlal, ustlal oblík se do něčeho jiného a tak pořád dokola.Barevná hudba se tomu řikalo, protože se pořád střídalo oblečení v pořadí - žlutá > modrá > žlutá > hnědá > žlutá > zelená > žlutá > modrá.... a pořád dokola. Bylo sice pár blbečků, který se o něco jako šikanu chtěli pokoušet, nebo v náznaku něco dělali, ale byli to většinou různí zamindrákovaní debílci, takže jejich pokusy splaskly. Nejhorší šikana který jsme se dopustili na svých zobácích bylo to, že když s námi chtěli hrát fotbálek a nás už bylo dost, tak si museli vzít místo fotbálku koštata a když zašlo slunce za mraky, tak museli běhat s koštatama a rozhánět ty mraky aby nám svítilo sluníčko a tohle moje svědomí unese :)

chlapci a chlapi jdu zvracet...

jsem ráda, že jsem si vzala nevojáka, který by úmyslně nikomu nikdy neublížil. Děsný, já dostal nakládačku, tak ti mladší dostanou taky abych se vybil a pomstil se. Zbabělci!

Re: chlapci a chlapi jdu zvracet...

Já říkal, že to pro některé dámy nebude hezké čtení. Nemůžete říct, že bych Vás nevaroval... V.Kroupa

Šikana končila někdy špatně

Viděl jsem koncem vojny tři zastřelené šikanisty (úspěšně) a střelce co se pokusil o sebevraždu (neúspěšně) z důvodů té šikany. Kluci byli rozstřílený jak řešeto a co se stalo s tím klukem už nevím. Kluk musel do nemocnice na JIP, prý přežil ten neúspěšný pokus o suicidum, jak jsem šel do civilu říkala jedna zdravotní sestra že je už stabilizovaný ale kolik roků potom dostal anebo nedostal nevím. Chápejte, byl jsem už v civilu a nechtělo se mi v tom vrtat, navíc tenkrát nebyl internet abych se mohl někoho zeptat. V každém případě ty mazáky nelituju ale pohled na ně nebyl pěkný