Pekne jste to popsal pane Vladimíre Kroupo. Znam vsechny ty slavne romany, ty slavne postavy. Jenze...??!!

Znam take romany s koncem, ktery nepotesi. A pisatel je zrovna ten Alexander Dumas, snad jen nevim zda to byl ten starsi ci mladsi. Roman byl v cestine pojmenovan "Levobocek z Mauleonu" Jen nemohu si vzpomenout na presne hlaskovani toho mista. Konci tento roman, kdy hrdina se zene na koni za Maurskym zlodejem, ktery mu unasi jeho krasku. Hrdina toho Maurskeho kalifa dohnal. Jenze, zde ten zaver je kruty, kalif usekl divce hlavu a hodil to telo nasemu hrdinovi. Roman neskoncil dobre pro divku ani pro hrdinu.

Prenesene do dnesniho obdobi, novy "kalif" drzi tu divku a hrdina o ni bojuje. Zaver jeste nezname. vsak kazdy si muze domyslet ten konec.

Ten druhy roman je od zidovskeho spisovatele. Jeho zfilmovany roman v roce 1930 dostal prvniho "Oskara" v Hollywoodu. Autor Erich Maria Remarque a roman (cesky) "Na zapadni fronte klid". Zase ten konec neni presne podle dobreho poteseni. Film z 1930 ukazuje tu neschopnost civilizaci zastavit to besneni valky.

To besneni pokracuje i dnes. Poucime se??

Nelze vidět sklenice jen do půlky prázdné, je ji druhá možnost...

Jednoduše po roce 1989, přišla tzv. americká výchova dětí, některé maminky si myslí že vychovávají boha ... Už před lety se pranýřovala neschopnost mladých vstoupit do dospělosti, tzv. mama hotely. Navíc byla i zrušena inicializace do dospělosti vojna ...

Pak tu postupně od 2. světové války se zvyšuje vliv žen na společnost a přichází feminizace školství, pak pozitivní diskriminace a dnes svobodné matky. Zcela mizí zdravý otcovský přístup, jež občas nechá svého potomka v tom vymáchat a dát si po hubě ...

Pak tu je vlastně i zanedbaná výchova dětí v tom, že se v nich nevychovává duševní a duchovní odolnost, moudrost, tedy zvládat nástrahy života – což vytváří houževnatou osobnost ...

Děti žijí ve světech počítačových her a mobilů ...

Za dob mocnářství a 1. republiky kdy byl pro všechny život tvrdý, tak zde byla motivace se z toho dostat, a tak se rozvíjela přidaná hodnota společnosti, měla duševní a duchovní elitu, osobnosti, rozvinutá řemesla, živnosti, průmysl, banky a byly zde všelijaké dobročinné spolky ... Dnes si na přidanou hodnotu hraje bulvár, bulvární hvězdičky ...

Moje dětství bylo o tom to : J. M. Troska. Ttrilogie Kapitán Nemo (Nemova říše, Rozkazy z éteru a Neviditelná armáda), z dalších připomeňme knihy Zápas s nebem či Pistole míru.

Já zas často myslím na to, že v dávnověku či středověku král či vojevůdce, co chtěl bojovat a válčit, stál na čele svého vojska a bojoval. S příchodem střelných zbraní začala narůstat zbabělost a dnes tito "hrdinové" posílají své vojáky na smrt z bunkrů vzdáleni od hrůz smrti.

Na našich hřbitovech je příliš málo hrdinů.

Jen aby tam za chvíli nebylo až moc civilistů...

Jasně, taky jsem to všechno četl jako kluk. Pak přijde ta realita, která vás konfrontuje s lidskými zvířátky/... Ukrajinci to prožívají masivně. Chovají se statečně. Mají jinou historii než Češi, Češi válčili naposledy hromadně za 1.světové za Rakousko-Uhersko a předtím snad za husitů, i když nevím, kolik těch husitů vlastně bylo, a bylo ta i občanská válka. Jinak šlo o profesionální armády, žoldáky. Ukrajinci naopak mají dějiny plné válek až do 2.světové a asi stříleli i Aghánci v rámci SSSR. Je to jiný národ s jinou mentální DNA. Nicméně, pozor na Putina, zbláznil se., Ještě že tu máme nakvartýrované v Evropě Američany. Evropani se zatím chovají velmi velmi opatrně.

Ti, co by měli být vzory jsou v pozadí. Jen cítím, že je to špatně a Kazisvět si chystá další ovečky...