Zdravý nemůže pochopit, nemůže se vcítit...bez ohledu na to, že kolem vidí lidi, které tato diagnoza dožene až na konec cesty.

Já bych stejný procentuální podíl výskytu deprese ve společnosti dnes/v historii viděl asi spíš jen u typu deprese, která se dříve označovala jako endogenní. V předchozích staletích se drtivá většina společnosti živila náročnou fyzickou prací a díky náboženským systémům nechyběla ukotvenost v jasně daném řádu světa/života. 20. století přineslo tak radikální změnu životního stylu, že podle mě není nepravděpodobný i dopad na lidskou psychiku.

Deprese a jejich spouštěče mají různé příčiny a stejně jako u alkoholismu je důležité si přiznat, že má člověk problém. Na druhé straně se dnes lidé v pocitech moc babrají, na spoustu tzv. depresí by stačil zdravý vzduch, práce a jiný pohled na věc - tím nechci zlehčovat vaše problémy, nemyslím to osobně, jen všeobecně, jak v dnešní době je moderní vinit něco jiného, někoho jiného, nezvládnutelní spratci mají hyperaktivní poruchy, blbí žáci mají poruchu učení a neschopní jedinci jsou v depce, tudíž nemůžou nic dělat...

Radujme se, 

veselme se,

na deprese

vys..me se. 

.... Nevím, jak to bylo v minulosti, ale já jsem se s tím jako mladý synek nesetkal. Každý se staral aby přežil, žádný nechtěl trumfnout souseda, že má lepší auto,(tenkrát pár koní, nebo lepší kočár), bylo to myslím, trochu klidnější.  Lidé také hřešili, zašli v neděli ke zpovědi, dostali rozhřešení, ev. si při tom s velebníčkem probrali svoje problémy a pracovalo se dál!  Jak jsem dospíval a jako student jsem se nořil do různých časopisů, zjistil jsem , že v Americe,(tenkrát), už má téměř každý Američan svého psychiatra. TeĎ jsme tam dospěli i my!  Vysoké pracovní tempo, hit doby - být do 100 roků mladý, štíhlý,(na to máme poradce výživové), posilovna s osobním trenérem, pokud možno mít poslední model auta ať je vidět, že jsem někdo! Divíte se? Já ne. žádný strom neroste do nebe, praví staré přísloví a tvrdila to i moje babička. Kam se to lidstvo pořád žene? Všichni chtějí vládnout všem, moc a peníze je sexy, jak se dnes zhusta praví! A bude hůř... a to se považuji za celoživotního opimistu!   

Dříve se tomu říkalo "trudnomyslnost". S tím jste se možná setkal.

 můj osobní názor je, že deprese s dobou souvisí - a to co se týká přílivu informací. Jak se říkává : Nevědomost je sladká....Ano, příliš mnoho informací a příliš mnoho negativních informací zahlcuje mozek, vyčerpává mozek, odčerpává drahocenný serotonin. Jsou to drobnosti, které narostou do nebe. Často nevědomky. Pak může přijít zcela nenápadný spouštěč. O to je ten pád bolestnější. Snaha o vyšplhání zpět obrovská a vyčerpávající. Tady na té cestě je třeba si uvědomit, že žádné nebe není. Až když se člověk přestane snažit dosahovat do nebe, až když si problém přizná, až když navštíví odborníka - a těch dobrých je pomálu - až když překope celou svou minulost až takřka do prenatálu, až když projde celým tím peklem....musí na konci zjistit, že není o nic horší bytostí než ostatní. Ovšem největším neštěstím jsou pro takto balancujícího člověka ti, kteří mají vždy zaručenou radu - zajdi si zaběhat, zajeď si k moři, jdi si zapařit, sbal nějakou buchtu, vdej se , rozveď se, kup si svetřík, bojuj s tím, postav se na nohy, neblbni....to bude dobrý. Doporučuji jediné - milujte svou osobu jako malé děcko, hýčkejte se a rozmazlujte, buďte sami sobě nejlepším rodičem, netrestejte se a neklaďte na sebe veliké nároky. 

životní prostředí se mění tempem, kterému se rostlinstvo i živočichové nestačí přizpůsobovat. Ve stresu žije celá příroda a podle toho to s ní také vypadá. Na lidi jsou kladeny nároky, které přesahují jejich možnosti. Jsme obklopeni předměty, jejichž schopnosti nejsme ani schopni plně využít, natož abychom pochopili principy na kterých pracují. To všechno nás podvědomě i vědomě dráždí a stresuje a deprese je výsledkem trvalých tlaků na mysl.

Můj strýc lékař to komentoval slovy - deprese? Ty má občas přeci každý.. a je to normální. Známe je každý. Jen u některých to přeroste v problém. Deprese jako taková je vlastně přirozená, týká se každého. A pokrčil rameny. Jednou se strýcových specializací byla psychiatrie.

stejně to vnímám i u mániodepresivních ataků. Máme je všichni jen s nižší amplitudou. Každému se střídají období radosti s nepohodou a za nemocné máme ty, které tyhle stavy mají dotažené do extrému. Takže se dá říct, že blázni jsme všichni, jen většina má to štěstí, že jim to blbne snesitelně.

Pěkný a pravdivý článek. Jenže.... pokud se s tímto problémem člověk nesetká zblízka, tak některý dost dobře nechápe, i kdyby si přečetl kopce knížek. Slovo "deprese" je používáno v souvislostech, kde by se hodilo spíš "blbá nálada". Mohla bych k problému depresí dost napsat (já je nemám), ale nechci zabíhat do osobní roviny.

měl jsem známého, který bral na deprese léta lithium a nakonec se zastřelil. Od něj vím, že je to něco strašného, co zdravý nikdy nemůže pochopit, protože si to snaží představit zdravou, myslící hlavou.