Ano, já jsem se kdysi s pedofilem setkal. Dokonce se mě dotýkal. Rozhodl jsem se napsat o tom, jak jsem to viděl tehdy a jak to vidím dnes…
V jednom ze svých starších článcích s názvem -,,Hej Mungo!!“ jsem psal o chlapeckém oddíle, ve kterém jsem strávil pár úžasných roků. Bylo mně asi necelých čtrnáct let, když jsem do oddílu vstoupil. Nebudu se v tomto svém článku rozepisovat o činnosti v oddíle, kdo bude chtít, ať si můj starší článek v mém blogu vyhledá a přečte. Tam je o činnosti skoro vše.
Něco tam ale není…
Není tam nic o důvodu, proč jsem vlastně tak skvělou partu kamarádů opustil. Oddíl fungoval pod hlavičkou ČSTV – Slavoj Hloubětín. Tato organizace vlastnila malou chatku kdesi na Vysočině, v malebném koutě přírody. Náš oddíl tam jezdil na víkendy, slavily se tam týden před Vánocemi tyto svátky oddílovou ,,nadílkou“ a strávil jsem tam nejednu krásnou a klukovskému srdci dobrodružně přitažlivou chvíli.
Až do ,,té“ noci…
V chatě se spalo na jakýchsi palandách, kde jsme leželi ve spacákách vedle sebe, jako vánočky na regále. Tu noc vedle mě ležel ,,ON“.
Bylo už hodně pozdě v noci, když mě probudila jeho ruka, která se ovinula okolo mého těla a přitáhla si mě blíž k jeho tělu. Snažil jsem se vyprostit, ale ta ruka byla pevná. Nedělala nic dalšího - ,,jen“ mě pevně držela v objetí, ale já tehdy až do rána neusnul. ,,On“ byl tehdy dospělým mužem, mně bylo asi šestnáct let. Druhý den se choval naprosto normálně. Byl to zas ten skvělý kamarád, za kterého jsem ho dosud měl…
Utěšoval jsem se tehdy tím, že jsem se prostě jen mýlil. Že on, který v té době už měl partnerku, si prostě jen ve spánku myslel, že leží doma v posteli a že objímá právě jí. Věděl jsem ale, že už nemůžu dál v oddíle být, že už tam nikdy nebudu moci být šťastný. On, jediným přehozením ruky přes mé boky a přitažením si mého těla blíž ke svému klínu, zničil a pošlapal všechno, čemu jsem do té doby věřil a co jsem uznával. Uznával jsem ho jako autoritu, jako staršího kamaráda, který mě může naučit (v tom dobrém slova smyslu) spoustu věcí. Bylo to v době mé puberty a já tehdy hledal ,,cestu“. Byl jsem si ale rázem jistý, že touhle cestou jít nechci.
Z oddílu jsem odešel.
Až mnohem později, v době, kdy jsem sám měl vedle sebe v noci tělo některé ze svých partnerek, jsem pochopil, že se tehdy v noci ,,ON“ nemohl mýlit. Pochopil jsem, že si musel být moc dobře vědom toho, koho objímá. Už tehdy jsem posiloval a troufám si o sobě říci, že jsem měl sílu jako mladý býček. Tehdy jsem se přeci snažil vyprostit se z jeho objetí, přesto jsem neuspěl…
Stejně tak až později mně ,,docvakla“ další spousta věcí. Vzpomněl jsem si na jeho slova o tom, že u nich doma se nikdo před nikým nestydí chodit nahý. Slova o tom, že stud je přežitek. Došel mně pravý význam jeho dojemné péče ve chvílích, kdy jsme jako oddíl byli ve sprchách hloubětínského, plaveckého stadionu a on dbal na to (dámy prominou), abychom si všichni pečlivě stáhli předkožku ze žaludů svých údů a dopřáli i těmto partiím očistu… Tehdy jsem to chápal, jako přímý a na nic si nehrající přístup, v té, vše tabuizující době, k opravdové péči o vlastní tělo. Dokonce jsem se ve své nevyzrálé naivitě domníval, že i já musím, jakožto rádce družiny mladších kluků, předávat tyto ,,rady“ dál…
Ten člověk mě naučil spoustu věcí. Naučil mě pohybovat se v přírodě, přežít v ní sám noc. Rozdělat si oheň a uvařit na něm to, co si najdu. Naučil mě nerozpakovat se a poskytnout kamarádovi, který spadl do vody své suché ponožky, i když je budu třeba sám druhý den potřebovat. Naučil mě, že mladší kluci nejsou jen ,,obtížný hmyz“ a že je můžu naučit sám to, co umím.
Tím, že mě ale skoro přesvědčil o tom, že je normální, aby rodiče chodili nazí před svými dětmi, tím, že mě skoro přesvědčil o tom, že je normální, když v podstatě cizí chlap ukazuje desetiletým klukům, jak se stahuje předkožka na svém údu, tím, že se neovládl a jednou v noci přes mě ,,jen“ přehodil ruku a přitáhl si mě blíž – tím mně strašně ublížil.
Už nikdy jsem ani jemu, ani jinému dospělému moc nevěřil, že to se mnou myslí na rovinu a dobře. Že si mám vzít příklad z jeho konání. V tom vidím tu strašlivou vinu a zneužití mé důvěry. On mě fyzicky nijak v podstatě neublížil, ale jen jeho chování bylo příčinou, že jsem musel z oddílu, ve kterém jsem byl do té doby šťastný – odejít.
Dnes vím, že to měl být tehdy on, kdo měl být ,,odejit“. Je to už bezmála čtvrt století, dnes je starým mužem. Cítím vinu za to, že jsem tehdy nikomu nic neřekl, ať mě ale soudí ten, kdo zažil něco takového a v tak nevyzrálém věku, v jakém jsem tehdy byl já.
Podobných oddílů je i dnes mnoho. Ptejme se důsledně svých dětí na každičký detail z činnosti v těchto uskupeních. Netvrdím (chraň Bůh!), že musí apriori všichni dospělí, zabývající se dětmi a jejich zájmovou činností býti někým, koho jsem popsal. To rozumný člověk samozřejmě tvrdit nemůže. Buďte si ale Vy – rodiče jistí, že pokud Vaše dítě najednou z ničeho nic odmítá do podobných skupin docházet, že byste měli určitě zpozornět.
To je můj příběh o mém setkání s pedofilem (patrně s homosexuálními sklony) a o vyrovnávání se s tím. Nic jsem si nevymyslel, na to máte mé slovo.
P.S. Tento článek jsem napsal jako reakci na blog pana F.Flarnytryla, kde se snaží vysvětlit a obhájit ,,neškodnost" pedofilie. Do jisté doby jsem mu v jeho upřímnosti fandil, ale od určitých náznaků v reakcích v debatách které píše se domnívám, že jeho postižení (ať je sebesmutnější) není normou. Normou je NEBÝT A NECHOVAT SE jako pedofil. Alespoň si to myslí většina civlizovaného světa a vyjadřuje to jasně ve svých zákonech...
