Fakt s tebou kámo nesouhlasím ! Překvapení ?!

Nelíbí se mi co jsi řekl, nelíbí se mi co jsi udělal, nelíbí se mi co jsi vymyslel…

I to jsem já...V. Kroupa

Asi se to už přihodilo řadě z vás. Někdo z vašeho okolí udělá, řekne, nebo požaduje něco, s čím prostě nesouhlasíte. Jedno z jakého důvodu, prostě máte jiný a dost odlišný názor.

Jasně, záleží na tom, o co v tu danou chvíli jde. Někdy si možná říkáte - ,, vždyť je to prkotina, proč se přít…“ a odkývnete i něco, o čem nejste přesvědčení. Jenže to je možná právě chyba. Na čem se dá nejlépe naučit říkat – NE , když ne na prkotinách ? Až půjde do tuhého, myslíte, že vám to slůvko značící váš nesouhlas půjde pře rty lehčeji ?

Nevím jak to má každý který z vás. Já jsem si během necelých čtyřiceti let co jsem na světě prošel několika ,,stádii“. Samozřejmě, že v dětství jde dost špatně říkat NE. To pak většinou přilétl pohlavek ( za mého dětství se to ještě smělo (a bylo to dobře) ), nebo následovala nějaká nepříjemná sankce.

Postupem času člověk získává pevnější půdu pod nohama a asi dost záleží na každém, jak si dokáže prosadit ne ,,svou“, ale jak si dokáže prosadit, aby ho okolí bralo vážně. Aby když řekne – NE, ti okolo popřemýšleli, proč to či ono nechce a jestli jde jen o rozmar, nebo o něco, co má v sobě hlubší význam.

Jenže stejně většina z nás nějak nedokáže to NE někomu říci přímo do očí. Raději to dotyčnému ,,posílá“ jaksi zprostředkovaně. Třeba tak, že před dalšími lidmi ( bez přítomnosti toho, komu to NE vlastně adresujeme ) říkáme dost nahlas - ,, To nebudu, to se mně nelíbí , na to mu kašlu…“

Snad v duchu doufáme, že se to naše NE  k adresátovi přeci jen dostane a že to vezme na vědomí. Snad se našeho NE zalekne …? Jen abychom mu to nedej bože nemuseli říkat do očí…

Průser nastává, když adresát je z tvrdšího těsta a v momentě, kdy se to NE k němu dostane nás vyhledá a jde do toho ,, na férovku“.  Pak se k tomu většina nepostaví, ale spíše zkroutí a kroutí a - ,, tak jsem to ale nemyslel, mně jen přišlo… ano jistě, to se rozumí samo sebou…“ 

A takové situace nám na sebevědomí fakt nepřidají. Nemusí jít samozřejmě o spor s nadřízeným.To je jiná kategorie i když i v takových případech musíme dbát na to, abychom si vybudovali takovou pozici, kdy naše NE nebude znít urážlivě, ale ukáže nás jako jedince se svým názorem.

Nějak jsem se dostal do fáze života, kdy už mně unavuje souhlasit s kde kým jen proto, že si to žádá ,,bonton“. Říkám si, že tanečků okolo košíků s vejci bylo za těch skoro čtyřicet let života až dost.

Bolek Polívka v jednom krásném filmu ( tuším že to bylo v ,,Kalamitě“ ) říká nezapomenutelnou větu - ,, Nemám čas - ztrácet čas…“ Pravda, bylo to v trochu jiné rovině než mám v tuhle chvíli psaní o slůvku NE na mysli, ale přesto ta věta přesně vystihuje podstatu věci.

Alespoň já osobně už také nemám čas – ztrácet čas. A tak se všem svým známým, kolegům, příbuzným i docela neznámým lidem NEomlouvám za to, že s nimi v tom či onom nebudu do budoucna souhlasit.

Možná se zas někdy dostanu do fáze, kdy budu souhlasit s každou blbostí, jen proto, abych měl klid. Zatím ale mám sílu říkat NE a pokud tedy s něčím nesouhlasím, budu to říkat.

Možná se mnou někteří z vás souhlasí,

někteří možná NE…