Je to tak, zatímco kdysi platilo, že naději na prodání svého produktu má ten, kdo ho nabídne za nejnižší cenu, dnes je tomu trochu jinak…
V dnešní době se to má tak, že obchodníci, kteří chtějí uspět s nabídkou, si mohou říci v podstatě o kolik chtějí, fígl je v tom, že musí počítat s tím, že jejich zisk značně zkrouhne potřeba položit na stůl tučný úplatek. Tak, jako tomu bylo v případě zástupců firmy Steyr, kteří naší armádě nabízeli obrněnce Pandur. Ty nebolela hlava z toho, zda cena, o kterou si řekli, bude akceptovaná, jejich trauma zařídila otázka, jestli jejich úplatek bude dostatečně tučný na to, aby je „nepřeplatila“ konkurence.
Wow!
A nejlepší na tom je, že všichni zúčastnění z toho možná vyváznou s čistým štítem. Nebo snad někdo pochybuje o tom, že by mohl soud v případě pana Dalíka a spol. dojít k rozsudku, který by někoho poslal do tepláků…?
Takové věci na takové úrovni přeci u nás nejsou zvykem. Tady se sice dělají monstr-akce, při kterých se zatýká s kuklami na hlavách, v balistických i taktických vestách, nachází se zlato a bůh ví jaký kontraband, ale pak se do akce pustí čas, a ten už zařídí, že si nikdo nic nepamatuje, přihlašují se svědkové obhajoby, o kterých ani obvinění nikdy neslyšeli, a ti rozbijí žalobcův domeček z karet jako podzimní vánek.
Jsou hoši a holky, co spolu mluví, a pak ti, co nemluví, neb ti musí držet hubu a krok. Ti první dostávají za obžaloby v hodnotách milionů a miliard podmínky, ti druzí v případech, že uklouznou na nějaké kravině za pár kaček, vyfasují krásné tepláky.
A pak jsou obchodníci, co nechápou, že fondy na úplatky nejsou, respektive by neměly být, normální. Ale těm se nestane vůbec nic, ti jsou maximálně v pozicích svědků.
Ale jinak se nám tady žije krásně, jsou na světě přeci země, kde lidé nemají ani dvakrát týdně teplé jídlo, a ani litr pitné vody na den…
