Čtenářský deník – Muž se srdcem kovboje…

Tak tahle moje kniha má dost ohmataný hřbet. Kdysi dávno mě do jejího přečtení musela máma nutit, a já jsem jí za to dodnes vděčný…

Asi jako každý malý kluk, měl jsem rád kovboje, indiány a veškeré filmy a veškerá vyprávění, která se jich týkala. Knihy nevyjímaje. Byl jsem ale odkojen Mayovkama, což byl trochu specifický pohled na Divoký západ. Asi proto, když jsem se kdysi mámy ptal, proč bych si měl toho Muže se srdcem… (jako by existovali nějací bez něho…) přečíst, dost mě odrazovalo, když mi máma tehdy řekla, že se tam moc nestřílí, indiáni tam neloupí, ale přesto je to krásná knížka.

Moc jsem jí nevěřil.

Až do chvíle, než jsem tu knihu otevřel…

Rázem jsem se ocitl na konci devatenáctého století, a sotva jsem přečetl první stránku, už jsem seděl na hřbetě koně spolu s klukem, jako jsem byl tehdy já – s malým Monte Walshem. Monte je svým otčímem vyštván z domova, a i přes jeho nízký věk se ve světě neztratí. Má několik vlastností, které lze považovat za dar od boha – nebojí se práce, a umí to s koňmi…

Protlouká se světem jak se dá, až jednou v jedné zájezdní hospodě, kde je přijat na výpomoc, zastaví se tlupa honáků krav – kovbojů. A tehdy jsem se poprvé setkal se skutečnými kovboji, ne s těmi s naleštěnými přezkami, sombréry přes celou cestu, ne s těmi s kolty proklatě nízko.

Do té hospody přijeli hubení šlachovití muži, ošlehají větrem a zablácení bahnem z Velké stezky. Velká stezka, to byl pojem, bylo to místo, které bylo snem malého Monte Walshe. Po Velké stezce hnávali party honáků – kovbojů, krávy na místo, kde se stáda nakládala na vlak, který je pak odvezl na východ Spojených států, který lačnil po výživném hovězím mase.

Na Velké stezce šlo o život častěji, než o zábavu, byla to tvrdá dřina, plná plískanic, prachu, vedra a splašených krav. Přesto tam ti hubení šlachovití muži vydávali to nejlepší, co v nich bylo. A Monte, ještě kluk, co ho nebylo víc, než je délka biče, toužil stát se jedním z nich…

Předák party ho na zkoušku vezme, prý se bude hodit k záložním koním. A tak se stane Monte Walsh členem party, klukem pro všechno, který je k ruce starochovi, co honákům vaří kafe a opéká špek s fazolemi, navíc má na starosti stádo záložních koní. Musí o ně pečovat jako o vlastní duši, vždy musí být některý z nich k dispozici, připravený pro výměnu za šlachovitým mužem zchvácený kus. A žádný mu nesmí utéct, žádného nesmí ulovit grizzly.

Monte to s koňmi umí, učí se žít mezi dospělými muži, kde je slovo zákonem, dřina povinností, whisky nutností a odvedená práce odměnou. Svůj talent jezdit na všem, co má čtyři nohy vypilovává do naprostého mistrovství, a sám o sobě prohlašuje (právem…) že se ještě nikde nenarodil kůň, na kterém by nedokázal jet…

Monte roste, a spolu s jeho sílícími svaly a postavou měnící se ve vysokého silného mladého muže, roste v jeho hrudi srdce kovboje…

Na Veliké stezce se setká se svým doživotním druhem a přítelem, Chetem Rollinsem. Oba spolu prožijí dlouhé roky tvrdé práce a nebezpečí, která jejich přátelství zakalí do kvality ocele. Nakonec se oba, i s několika starými známými ze Stezky dají naverbovat na jedno místo – na ranč s názvem Diagonála Y. Tam dělají to, pro co se narodili, starají se o dobytek, Chet je výborný s lasem a se značkovacím železem, Monte zase vyhání tvrdohlavost z těl mladých koní, co dosud nepoznali sedlo. Střídají se roční období, práce, bar (někdy i vězeňská cela, někdy bordel…) v městečku Harmony.

Ale i na kolty tam dojde.

Honáci z ranče Diagonála Y totiž jednou zjistí, že se jim z pastvin ztrácejí kusy dobytka. V jejich řadách už jsou i dva bývalí pistolníci – Rozbuška Kent a Dobe Chavez. A to znamená, že zloději dopadnou hodně špatně…

Bohužel, jak se ukáže, jedním ze zlodějů je i jejich bývalý kolega, kterého správce ranče vyhodil. Muži z ranče vezmou spravedlnost do svých rukou, a nejde o žádné romantické vyřizování účtů a potrestání padouchů. Monte Walsh, Rozbuška Kent, Dobe Chavez a ostatní muži udělají, co je třeba. Bez dlouhých řečí. Tak, jako by to správní muži měli udělat…

Pokrok ale nikdo nezastaví, a tak dochází k tomu, že veliké dobytkářské společnosti likvidují drobné farmáře a rančery. Řada přijde i na ranč Diagonála Y. Majitel ranče nakonec pro únavu a vysoký věk podlehne obchodní nabídce velké dobytkářské společnosti z Východu, jejíž představitelé ale mají naštěstí dost rozumu na to, aby na ranči onoho majitele nechali jako správce, a podrželi si tak nerozlučnou a sehranou partu honáků.

V dalším ději je vidět, jak se svět mnění, láme se století, vlaky už jezdí mnohem dále než kdysi, a tak Velká stezka zarůstá travou. I přátelství Monteho a Cheta dozná změn. Chet se ožení, odejde z ranče a začne žít usazeným městským životem obchodníka.

Nic už není jako dříve, muži stárnou, a jejich životy se pomalu stávají obsahem legend a báchorek. Monte se však snaží být stále stejný, jako by odmítal vidět, že nové století převzalo otěže tomu starému, že koně pomalu vytlačují na cestách auta…

Pak jednou přijdou deště, a Monte se svým koněm je najednou potřeba, protože kam se auto nedostane, kůň ano…

A Monte udělá to, co dělal celý život – nasadí krk pro druhé, žene se do nebezpečí na hřbetě koně, kde byl v životě zdaleka nejšťastnější.

Jeho čas se naplnil…

                                           …………………………………………………………………..

Kdysi se mi přiznal i můj táta, a to byl pěkně tvrdej mužskej, že když tuto knihu dočítal, že měl v očích slzy. Tehdy jsem pochopil, že pro muže není hanba plakat nad osudem, ale že jde o to, si po té otřít slzy, a zvolat větu, kterou Monte Walsh tak rád křičel do baru obsazeného cizími tvrdými honáky, co měli pěsti jako z kamene – „Jupíí, jsem na válečný stezce, vy parchanti…“

Můj táta to bohužel jednou nedokázal, a odešel sám a dobrovolně za Monte Walshem. Tenhle blog mu věnuju, protože za pár dní by oslavil sedmdesáté třetí narozeniny. Hlídej si koně, táto...

P.S. …a něco málo pro fajnšmekry westernů, respektive melodií z těch nejznámějších… ;-)