Samozřejmě, že dobrá není ani jedna, jde mi spíše o hledisko další ochrany společnosti před jejími potenciálními dalšími činy…
Jak to vypadá, žena, která ve školní šatně před nedávnem ubodala mladého studenta, nepůjde před soud. Prý z důvodu, že v době spáchání svého činu byla nepříčetná.
Je to dobře, nebo špatně…?
Ať tak, nebo tak, život mladému klukovi nikdo nevrátí. Je samozřejmě s podivem, alespoň asi pro laickou veřejnost, že může být uznán nepříčetným někdo, kdo kvůli svému činu cestoval takovou dálku, jako tomu bylo v tomto případě, a i jinak svůj čin v podstatě plánoval. Podle všeho ženina vyšinutost zafungovala s určitým stupněm inteligence a plánovitosti.
Když pominu zřejmý fakt, že se ona vražedkyně neměla po svém prvním incidentu vůbec dostat z ústavní péče (tehdy zranila učitelku, která chránila děti před jejím útokem, ale to už asi každý ví…), musím se soustředit na to, co znamená fakt, že nepůjde před soud.
Podle mého názoru to pro společnost není vůbec špatná zpráva, ale naopak dobrá. Znamená to, že, pokud samozřejmě zafunguje systém v zájmu společnosti (!!!), tato žena by se už nikdy neměla ocitnout mimo ústavní péči, a tím pádem by neměla už nikdy nikoho ohrozit svým, psychickou chorobou ovlivněným jednáním.
Naproti tomu, kdyby stanula před soudem, a byla odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, ale ne k výjimečnému trestu doživotí, znamenalo by to, že zavřít by ji mohli – pustit by ji museli…
A tak by za nějaký ten čas byla opět na svobodě…
Takže buďme asi rádi za to, že k soudu s ní nakonec nedojde, a modleme se, aby systém ústavní péče, vztahující se na její nebezpečnou chorobu, zafungoval v jejím případě na 100%...
