Slétají se na Evropu, jako mouchy na koláč. Vypadají po dlouhé cestě unaveně, kdo by také nebyl. Jací ale budou, až jim „otrne“…?
Vyprávět by o tom mohla pařížská předměstí, kde v nedávné době řádili nevycválaní přistěhovalečtí výrostci. Kdo z lidsko-právních aktivistů (toto slovní spojení začínám považovat za nadávku nejhrubšího zrna…) si umí vůbec představit, jak se ti černí mladíci na rozkvětu sil odvděčí za případné přijetí některou z Evropských zemí?
Nikdy nebudou mít dost toho, co by chtěli mít. V jejich masách se bude zvyšovat tlak, budou bombou, která nebude ani časovaná, protože nikdo nebude vědět, kdy vybuchne.
A že vybuchne, na to je možné vzít jed. Z jejich řad nebude hrozit jen nebezpečí stran jejich náboženství, ale hlavně z jejich potřeb, které však nebudou moci být vzhledem k jejich nekvalifikovanosti uspokojeny. Oni však budou chtít víc a víc.
A když to nedostanou, budou víc a víc nebezpeční, náchylní k radikalismu. Kde budou pak lidsko-právní aktivisté? Já bych je v případě potíží postavil do prvních řad, hned před nespokojené mladé africké muže. Aby si mohli do důsledku vyžrat svou vlastní hloupost, se kterou dnes horují pro přijímání každého, kdo si usmyslí, že k nám přijde nikým nepozván na „návštěvu“…
P.S. Mimochodem, každý mladý zdravý muž touží po ženách. Co se bude dít, až tito mladí afričtí muži, kteří "své" ženy a dívky nechali na druhém břehu Středozemního moře, dostanou sexuální roupy, to snad ani nechci domyslet...
