Ani desítky let po skončení války nejsou všechny události uvedené na pravou míru, nebo alespoň ne u širší veřejnosti. Je mnoho věcí, které kdyby se tehdy odehrály jinak, mnoho rozhodnutí, tak by nemuselo tolik Židů zemřít…
.
Dnes, v době korektní, je tak nějak pravidlem, že se všechny možné národy krom Němců, kteří nemůžou a arabských národů, které nechtějí, bijí v prsa, jak vždy soucítily s osudem milionů Židů, které během Druhé světové války potkala smrt v podobě holokaustu. Na kteroukoliv světovou stranu se podíváte, uvidíte tam většinou zdánlivé zastánce Davidova národa. Ne vždy tomu ale tak bylo, jenže o tom se v některých zemích tak nějak taktně, nebo spíše s hanbou, mlčí…
Tak například Polsko. Z této země pocházela snad většina Židů, kteří našli svou smrt pod falešnými sprchami s kusem kamene v ruce, o kterém jim nacisté při příchodu do oněch „sprch“ tvrdili, že jde o mýdlo. Hlavní město Varšava mělo ve svém srdci židovské ghetto, jedno z mála míst na světě, kde se obyčejní lidé hromadně a se zbraněmi v rukách postavili tváří v tvář nacistické zrůdě. Tamější Židé, ukrytí v maskovaných bunkrech a kanálech, po několik dlouhých týdnů odolávali útokům nacistů, a dokonce se jim několikrát podařilo zahnat je z ghetta pryč, aby po nich (po nacistech) zůstalo mnoho stovek jejich mrtvých.
Bohužel ale zásoby hrdinných obránců Varšavského ghetta nebyly bezedné. Chybělo vše, zbraně, munice, jídlo, léky, v neposlední řadě i lidé. Obránci měli k dispozici i vysílačku, měli také kurýry, kteří skrze kanály dokázali proniknout za zeď ghetta do vlastní Varšavy a těmito prostředky prosili židovští vzbouřenci o podporu polského odboje.
Polský odboj dělal, že neslyší…
Našlo se jen hodně málo lidí, kteří přišli nějakým způsobem Židům na pomoc.
Proč?
Protože Židé…
Někteří obyvatelé Varšavy byli dokonce schopní takových špinavostí, že cíleně lovili Židy, kterým se podařilo z ghetta proniknout do města, ať už šlo o kurýry vzbouřenců, nebo o uprchlíky. Tyto potom za odměnu předávali do rukou SS a SD. Jaký osud asi takové zajatce čekal, si jistě umíte představit. Židovští vzbouřenci bránili ve Varšavském ghettu svou vlastní Masadu, a stejně, jako její skuteční dávní obránci v boji proti Římanům, nakonec všichni padli, mnozí i v duchu právě Masady, ve chvíli, když už bylo jasné, že není ani nejmenší naděje, zvolili smrt vlastní rukou.
Podobně na tom byli v přístupu k Židům i obyvatelé Ukrajiny.
Při masakru Židů v rokli Babyn Jar, nedaleko Kyjeva, kde jich rukou nacistů zemřelo koncem září 1941 přes 33 tisíc, to byli právě i obyvatelé Ukrajiny, kteří byli vraždění přítomni a z toho, čeho byli svědky, měli doslova radost.
Nenávist vůči Židům byla tak veliká, že dokonce předčila jak v Polsku, tak na Ukrajině i nenávist proti německým okupantům.
To samé platilo o Litevcích a dalších národech, které mají, i když to nerady přiznávají, na rukách krev Židů a určitý podíl na holokaustu, který je dnes připisován většinou výhradně Němcům.
Další věc, o které se málo obecně ví, je skutečnost, že když „guvernér“ Polska dosazený Hitlerem, Hans Frank, začal uvažovat o tom, jak „židovskou otázku“ v Polsku vyřešit, napadlo ho vysídlit všechny polské Židy do Palestiny…
Bohužel, tehdy mu stála v cestě Velká Británie se svou námořní blokádou Palestiny a s jasným vzkazem, že do Palestiny žádné Židy přemístit nedovolí…
Zkusme si na chvíli přestavit, kdyby tehdy VB na přesídlení polských Židů do Palestiny kývla, kolik asi by bylo nakonec postaveno plynových komor ve východní Evropě…
Samozřejmě, že nelze vinu za holokaust hodit na Velkou Británii, tahle hrůza půjde vždy za německými nacisty, to oni začali mít se Židy problém tak nějak „hromadně“, na rozdíl od jiných národů, které na tom sice nebyli se vztahem k Židům o moc lépe, ale jejich nenávist nepropukla v novodobých dějinách až tak okatě a naplno.
I u nás se našlo během okupace mnoho lidí, kteří s Němci kolaborovali a přišel jim velmi vhod způsob, jakým se Němci vypořádávali s našimi, českými Židy.
Během války bylo mnoho lidí, mnoho politiků, mnoho národů, a to i okupovaných Němci, kteří ať už cíleně, nebo svými chybnými rozhodnutími, pomohli německým nacistům vyvraždit miliony Židů.
Byli ale i světlé výjimky, například Dánové své "vlastní" Židy dokázali před nacisty odsunout včas na území neutrálního Švédska, čímž většině z nich zachránili život.
O tom, jak hanebně se ale zachovala k Židům například Velká Británie, k Židům, pocházejícím z koncentráků a z vyhlazovacích táborů i po válce, jsem psal minule. Židé to opravdu nemají, neměli a jak to vypadá, nikdy nebudou mít snadné.
Snad proto jsou ale tak silní.
Celý svět má vůči nim dluh, který narůstá i dnes, v době, kdy je to právě Izrael, kdo stojí čelem k islamistické hrozbě za mnohé národy světa, které nemají ani tolik rozumu, aby tento fakt vnímaly.
Celý svět, v podstatě všechny země, snad až na USA, Židy ze svého středu vyštípali. Nezbylo jim nic jiného, než si zřídit vlastní stát, doslova si ho vydupat ze země. Po tom všem, co Židé zakusili, není možné se jim divit, že při svých rozhodnutích vždy hledí především na svoje vlastní zájmy, bez ohledu na zájmy cizí.
Po tom všem na to mají právo.
Pod mým minulým blogem na téma Židů jedna diskutérka napsala jednu velikou myšlenku, se kterou musím souhlasit, kterou jsem si snad s dovolením vypůjčil, a kterou bych chtěl svůj dnešní blog uzavřít – kdyby kterýkoliv jiný národ potkalo to, co potkalo Židy, přestal by úplně existovat…
Myslím, že hlubší pravdu o židovském národu nenajdete.
P.S. - Informace k napsání tohoto blogu jsem čerpal z jedné jediné knihy, z knihy Leona Urise - EXODUS. Ano, já jsem sice čerpal jen z této jedné knihy, pan Uris ale před jejím napsáním čerpal své informace z mnoha a mnoha jiných knih, z různých pramenů a z vyprávění svědků - přímých účastníků holokaustu. Proto se domnívám (a doufám...), že mám informace správné a pravdivé.
.
