Bez odpovědi…

Jsou otázky, na něž je odpovědět snadné. Však jsou i takové, k nimž hledat klíč, ber kde ber, je marné…

 

 

Čím to je, že ten, kdo má co říct

mlčí?

Snad moudrost v něm,

snad pokora,

či hloupost okolí ho ničí?

 

Čím to je, v čí je to moci,

že bohatý chce mít stále víc?

A chudák?

Tomu stačí bohatě

ke štěstí

přežít bez pomoci.

 

Proč, když něco nás zabolí,

hned někdo přispěchá

zezadu

...se solí?

 

Čím to je, kdo za tím stojí,

že v světě zmar

bolest

krev

a přitom lék,

to čas

ty rány zhojí?

 

Čím to je, že hlupák cítí se být moudrým

a moudrý hlouposti se bojí?

Proč nevinní se kají,

a hříšníci?

Jak pekla by se nebáli,

hříchy svoje tají.

 

Čím to je, že statečným je opatrnost ctností

a zbabělcům nezřídka hazard láme kosti?

 

Proč oškliví touží po kráse

a krásní

marně

po lásce?

 

Čím to je, že opilý vidí věci jasně?

A střízlivý?

Ten nevychází z bázně.

 

Proč krásný den se rodí ze tmy?

Kde v noci šarm,

tam ve dne

hluboko

v srdci

šrám.

 

Čím to je, že poctivec říká – možná,

a podvodník tvrdí – jistě?

Proč, když jsme tam,

na jiném chceme být místě?

 

Proč otázky jsou jako sítě

a moudrý,

ač stár

a zkušený,

hluboko uvnitř sebe,

cítí malé, hloupé dítě?

 

Tyhle otázky se rodí v dennodenní  šedi,

a věřte,

ani Vy nenajdete

na ně

odpovědi…

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Vladimír Kroupa | pátek 10.12.2010 8:15 | karma článku: 12,21 | přečteno: 1604x