Tak, jako se sportovní fanoušci těší na olympiádu, stejně tak se já těším na tento předvolební týden. Čas těsně před volbami je totiž právě tím krátkým, ale nejzábavnějším, co nás, potenciální voliče, ze všeho, co je s volbami spojené, čeká…
V tomto krátkém období nastávají doslova žně. Všude okolo nás billboardy s dršťkami vypouštějícími úžasné a doslova komické lži, sem tam nějaká ta nahá zadnice krásou, avšak ne rozumem obdařené političky, a jako dlouho očekávané finále se můžeme jistě těšit na nějakého toho kostlivce, nějaký ten skandálek, který bude na tu či onu stranu či osobnost na poslední chvíli vytažen.
Člověk se tím vším může jen bavit, protože rozčilovat se nad tím dávno ztratilo smysl. Což není směšné, jak si některé kandidátky, rádoby dámy, pletou potřebu tabulkového naplnění xaverov-kvót s reklamou na hampejz?
Což není srandovní, jak se stejně jako kometa na obloze vrací co každé volební klání problematika spojení pražského letiště s centrem města prý něčím „důstojným“, jako by u nás existoval nějaký důstojný způsob veřejné dopravy, provozovaný státním sektorem…?
Což není legrace vidět pitvořící se ksichty rádoby politiků, kteří prý najednou uklidí to či ono, najednou si přesně vědí rady jak s čím zatočit, dokonce z děr času vylezou nějací ti političtí mrt-volové, s planou nadějí, že se na jejich předchozí „úklidy“ už zapomnělo…?
Já jen netrpělivě očekávám nějakého toho sólokapra, nějakou hroudu toho nejmazlavějšího bláta, která se podle všech předvolebních pravidel ještě musí do konce týdne na někoho objevit.
Protože jestli se tak nestane, tak mě ti šašci načmáraní, a často počmáraní, ale fakt naštvou!
