Sedím na zídce před vstupem do Vřídelní kolonády v Karlových Varech, naproti soše Gagarina. Bude končit rok 1988. Přeju si do nového roku vše nejlepší se spoustou lidí, oni si odnášejí prasátka pro štěstí, mně přibývají pětikoruny
Kapesné se mi v životě podařilo nejlépe utratit v jedenácti letech na výletě v Hradci Králové, udělalo to pak ze mě neobyčejně bohaté dítě.
Před Priorem tenkrát stály dva campingové stolečky, jeden s losy a u druhého prodával pán čuníky z moduritu pro štěstí. Zvolila jsem prasata a jako dárky z výletu jich nakoupila tolik, na kolik jsem jen měla k dispozici pětikorun.
Na všechny, které jsem chtěla obdarovat, ovšem prasátko nevyšlo. Nedalo se nic dělat, musela jsem zkusit nějaká dodělat. Modurit nebyl problém, maminka mi odmala z něho vyráběla pohádkové postavičky do divadla a později pak falešná perleťová céčka, doma byl vždy. Poprvé se u nás doma modurit nevařil ve vodě, ale dozlatova pekl v remosce. Dílo se povedlo, ohlasy byly velké.
Zjistila jsem, že vyrobit takového čuníka je ohromně jednoduchá věc. Ty mé, trochu menší a s očima z pepře místo nového koření, jsem začala posílat do světa záhy. Po škole jsem si pustila televizi, před sebe dala tácek a za chvilku jsem jich šla dvacet péct. Várka se rozprodala do půl hodiny, kdekoliv jsem se v lázeňském městě s nimi posadila. Měla jsem je vedle sebe na kancelářském papíru s namalovaným čtyřlístkem a cenou.
Téměř každá má zákaznice z Ruska se ptala, zda jsou prasátka z chleba. Nešlo mi to do hlavy a zdálo se mi to jako pěkná blbina. Doma jsem i jednou zkoušela užmoulat něco ze střídy a ruské děti pěkně litovala.
Policajt mě při prodeji chytil až někdy po revoluci a vysvětlil mi, že když je mi třináct , je třeba aby si živnostenský list pořídila alespoň maminka. Pořídila si ho pak i maminka spolužačky, která prasátka začala dělat sama. Štvalo mě nejvíc, že mi byznys neohrožuje sama kamarádka, ale inspirovala se dospělá paní, která začíná dodávat do obchodu kousek od místa, kde jsem nejčastěji prodávala já. Tenkrát mi teprve došlo, že i já podnikatelský záměr a možná i autorská práva vlastně ukradla...i když konkurovat začala o 300km dál.
Začínal kapitalismus. Abych svá prasátka odlišila, ještě trochu jsem je zmenšila, jako oči začala vsazovat malé korálky, na prdelku lepit zelený čtyřlístek a rovnou čtyřnásobně jsem je zdražila. .Bohunčinu maminku jsem setřásla. A pro zákazníky z Ruska jsem vyvinula řadu ,,sněžných albínů". Jestli jsou prasátka z chleba se pak už ptávali stále řidčeji.
Celé s tím chlebem mi to došlo až před pár lety, když jsem začala péct doma svůj kváskový. Čuníků jsem po třiceti letech opět řadu upekla, ano z chlebového těsta. Není to takový kýč jako z moduritu, dávají smysl. Báječně se třeba dají chroupat k polévce.
Dnes jsem čuníků vyrobila dvanáct místo novoročenek, polovina se už vydala do světa.
Zbylou šestici vám posílám alespoň na fotce, ať přinesou štěstí!
PF 2024
