Sláva Krtečkovi aneb nač se koukají dnešní děti

Když si v sobotu nebo v neděli omylem zapnu TV hned ráno a nedejbože přepnu na Novu či Primu nebo jiný brakový kanál, chce se mi zvracet křičet a nejlíp ty stupidní dětské pořady někomu kompetentnímu omlátit o hlavu.

Zamýšlím se nad tím kam až dospěla světová tvorba pro děti. Vždyť to co lze v tv vidět nebo se to prodává na DVD je nejen neskutečně hloupé ale navíc, plné násilí a tudíž maximálně nebezpečné. Totéž platí pro PC hry. Jiří Trnka, Hermína Týrlová, Zdeněk Muler , Radek Pilař a jiní tvůrci dětských pořadů se musí obracet v hrobě, kdyby viděli čím jsou dnes krmeny naše děti. Když pominu např. Teletabíz, což je naštěstí jen hloupé, nemohu přejít želvy Ninja, Transformers, Pokemony, a jiné zhůvěřilosti, které prvoplánově nabádají k násilí. Jinak řečeno, čím více protivníků zabiji, tím jsem větší hrdina. Nemáte pocit, že je tu něco špatně? Pak se divíme jak je možné, že desetiletý chlapec pobodá spolužáka, že se rozmáhá šikana ve školách, děti už si neumí normálně hrát. Vidím to když jezdím po školkách s divadlem. Kluci dostanou lego a jediné co z něj aktivně postaví je puška, v lepším případě meč. Učitelky šílí a snaží se je to odnaučit, nicméně jejich snaha se nesetkává s účinkem , když cestou ze školy maminka synkovi koupí poslední model plastového kalašnikova, mimochodem na první pohled teměř nelišícího se od originálu. Samostatnou kapitolou jsou seriály pro děti z japonské provinience. Zkuste se na to někdy kouknout, na výrazy těch postaviček, kdyby mohly pohledem zabíjet tak je divák hned mrtev. Osobně si myslím, že návrat ke Krtečkovi , Rumcajsovi, Křemílkovi c Vochomůrkou a pro starší děti ke spoustě skvělých dětských filmů natočených sice v éře komunismu, nicméně postrádajících prvoplánové násilí, by bylo více než ku prospěchu!