Není všechno černobílé

Před nedávnem se mi dostal do rukou text, který je nejen vtipný ale taky pravdivý.

Chápu, že pro spoustu lidí je slovo komunismus totéž jako rudá muleta pro býka. Pravda je taky to, že komunistický režim jako takový toto slovo totálně zprofanoval. Ono každá dobrá myšlenka v hlavě blbce je potencionální katastrofa. Jenže touto myšlenkou se řídila společnost dlouho před tím než ji pánové Marx a Engels pojmenovali. Vždyť touto myšlenkou se řídili lidé v prvobytně pospolné společnosti, Táborité, pařížští komunardi. Myšlenka rovné společnosti je v podstatě správná, nicméně utopistická, neboť lidstvo ještě nedospělo do stádia kdy by bylo schopno se beze zbytku řídit jejími pravidly. Přesněji dokud se lidé budou klanět zlatému praseti,n nechají se ovládat penězi a mocí nemá podobná společnost šanci. Myslím si že stav současného lidstva nejlépe popisuje část textu z písně Civilizace Jana Wericha Všechno se mu zdálo málo, kolo čím dál více stálo. Až na konec přišel na to, že chce za to kolo zlato, za kulatý zas kulatý, tak vznikly peníze. Tak vznikl člověk bohatý a první krize. Protože zlato měli pouze ti, co znali kšeftovat a ostatní z nouze začli pracovat. Ono je jednoduché šmahem odsoudit vše co bylo za komunistů jako špatné. Jenže ruku na srdce ono není vše černé nebo bílé. Z fysikálního hlediska je to vždy pouze přísně neutrálně zašedlé! Proto si dovolím zkopírovat onen text o němž jsem psala v úvodu. Bohužel neznám autora nicméně by za něj zasloužil metál :o) Je správné strašit komunistama? Ano byla to neskutečná hrůza! Každej musel do práce a to si ještě mohl vybírat, zda přijme práci, kde se upíše třeba na 10 let a oni mu dají podnikový byt nebo nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domku. Například jistota, že pokud budu makat a neudělám průser, budu mít práci třeba až do penze, lidi neskutečně deptala. Neskutečné násilí bylo pácháno na nemocných. Místo, aby byl vybírán regulační poplatek u lékaře a poté v lékárně včetně tučného doplatku jako v každé demokratické společnosti za léky, odbyli pacienta tím, že za jeden recept musel zaplatit jen jednu korunu. A co teprve vnucování sociálních jistot, že po odpracování 40 let má člověk právo na penzi. Ženský si vybrečely oči do krvava, když odcházely do důchodu po porození dvou dětí již v 55. letech. Kolik lidí tenkrát snilo o tom, aby mohli dělat o 10 - 15 let déle. Po operacích se dělo lidem také bezpráví. Zpravidla 6 týdnů se člověk zotavoval v nemocnici a poté doma. Vůbec mu nebylo dopřáno sladkého pocitu hrůzy, zda ho po návratu do práce hned nepropustí. A co teprve když Vás do půl roku po operaci poslali do lázní. A ti komunističní tyrani nám nedali žádnou možnost finanční spoluúčasti. Ne přátelé, nedali nám možnost zaplatit si ani třetinu. Bylo to opravdu děsivé a devastující období našich dějin. Z lidí a hlavně dětí se stala bezcitná zvěř. Za komunistů mladší vstávali v autobuse, aby pustili sednout ty starší. Dnešní mladí již znají svá práva v demokratické společnosti a pěkně zůstanou sedět. Již nikdy nechci zažít sociální jistoty ani morální zhoubu, která tenkrát panovala.