Daniel Geremus bývá nazýván lomnickým Salvadorem Dalím. Neprávem. Jeho dílo je mnohem otevřenější, originálnější a laskavější. Vyjadřuje to nejhlubší pochopení naší všednosti a zbytečnosti.
Detaily jeho obrazů rozehrávají kaskádu asociací s nádechem nostalgie, paradoxu a bizarnosti.
Ve svých padesáti letech vydal Daniel Geremus knihu s příznačným názvem „Rány do sudu“. Zde dokázal, že vedle obrazu je skutečným mistrem slova. Svůj život podává bezelstně, bez stylizace a patosu. Na každé stránce přesto překvapí. Někdy čtenářům zatrne, to když líčí své vzpomínky na tatínka, na vojnu, na psychiatrii. Jeho životní příběh, prokládaný originálními úvahami a postřehy, se čte jedním dechem. Na každé dvoustraně nás kromě toho zaujme jedno zobrazení se živým komentářem.
Již názvy jeho obrazů nás vždy „nakopnou“, posunou do jiné sféry. Který z malířů by dokázal vedle sebe namalovat Jana Amose Komenského s Boženou Němcovou a nazval by jej „Komendeutsche“, jako Daniel Geremus? Který z malířů by namaloval podnos s dvanácti jablky a pojmenoval by je „Tucet špinavců“, což je m.j. název amerického válečného filmu Roberta Aldriche? Kdo by dva slavné české filmy „Obecná škola“ a „Na samotě u lesa“ dokázal zobrazit na jednom plátně s názvem „Obecná samota“?
Daniel Geremus je malíř milující Čechy (&Moravu) a místo svého působení - Lomnici nad Popelkou. Inspirován Járou Cimrmanem, který dal pražanům moře, tak on namaloval moře pro Lomnici nad Popelkou ve svém obraze „Lomnice Beach“. Daniel Geremus namaloval lomničákům dokonce metro. Nezapomněl ani na významného rodáka plukovníka Františka Truhláře…
Daniel Geremus již vystavoval v Rakousku, Německu, Belgii i Austrálii. Navzdory tomu nás vždy překvapí jeho nebohémská skromnost a neokázalost. Z jeho života i díla vyzařuje touha po svobodě a kráse, která jediná může být zdrojem čistého umění. Danieli Geremusovi se to daří, a proto již dnes tvoří neodmyslitelný kulturní fenomén Lomnice nad Popelkou, potažmo celého Českého ráje.
