Aby SPIN činem byl

          Aby platforma  „Spravedlnost a inovace“, která vydala „Několik vět 2017“ přinesla prospěch této zemi, musíme si ujasnit, co  může a co naopak nemůže být jejím přínosem.

           Spolu s Vlastimilem Markem se totiž domnívám, že nestačí, aby to někdo „dobře myslel“.

          Hlavní je, aby mu to „dobře myslelo“. A zde mi  při čtení Několika vět 2017 vyvstává hned několik otazníků.

           Co například myslí autoři přáním, aby politické strany vyhnali ze svého středu lobbisty a kmotry, kteří korumpují politiky? Cožpak se největší zvěrstva v demokracii neděla pod záminkou boje proti korupci?

          Co myslí autoři požadavkem, aby strany otevřely svoje kandidátky občanům ?

          Cožpak občanům někdo brání? Jako předseda místního sdružení ODS jsem nikdy nikoho neodmítl a každou žádost o členství jsme projednali. V této zemi vidím daleko větší problém v tom, že lidé naopak vůbec nemají zájem do jakýchkoliv stran vstupovat! Daleko  pohodlnější je do žádné strany nevstoupit a pouze zpovzdálí se znechuceně pohoršovat, jak ty politické strany jsou nedokonalé, zkorumpované, nedemokratické….

            Uvědomují si signatáři výzvy, co by udělalo snížení klausule vstupu do parlamentu z 5%  na 2%? Chtějí v parlamentu ještě větší zmatek? Chtějí, aby místo tří stran vládní koalice se slepovaly koalice pěti či sedmičlenné?

            Požadavek SPIN na morální a  důstojnou osobu prezidenta nevybočuje z oblasti zbožných přání, dokud se nezruší většinová volba hlavy státu, kterou téměř všichni  signatáři paradoxně  v minulosti prosazovali.

            Požadavek na změnu vzdělávání, personální reformu justice a mediální transparentnost jsou natolik obecná přání, že si je může do svého programu napsat každý, komunisty počínaje a Okamurou konče, standardní strany nevyjímaje.

            Na výzvě „Několik vět 2017“ mě nejvíce mrzí, že parazituje na názvu „Několik vět“  Jiřího Křižana z roku 1989, kdy se jednalo o odvážnou politickou proklamaci, která skutečně chtěla něco změnit a ve svém důsledku změnila. Tenkrát se za podpis „Několika vět“ člověk vystavoval perzekuci, dnes si může kdokoliv             psát cokoliv. V současném dokumentu naopak vidím kyselý plod nepolitické politiky, kdy pro lidi, kteří se odmítají politicky angažovat, je jednodušší rozdávat rady těm „nedokonalým politikům“, kteří to „dělají špatně“. Někteří ze signatářů se již politicky angažovali, něco dokázali, něco se jim nepodařilo, ale nikdo z nich nepřekvapil mimořádným výkonem.

            Mrzí mě duch dokumentu „Několik vět 2017“. Byť z 90% vyznávám stejné hodnoty, které signatáři deklarují, nemohu se smířit s kazatelským a povýšeným vyzněním celého dokumentu, který přitom nenabízí žádná východiska, popřípadě jím navrhovaná řešení vycházejí ze špatné analýzy.  Pokud však vzbuzení podobných úvah a emocí bylo cílem signatářů, tedy svůj úkol dokument splnil.