HIV české demokracie

Andreji Babišovi se podařilo, aby český národ snil jeho sen. Nejdříve uspal české zemědělce a podnikatele, pak české učitele a úředníky, nakonec se mu podařilo uspat české důchodce, novináře a politiky.

     Čím dál tím méně  lidí má sílu mu vzdorovat. A pokud tak učiní, vypadají nepřesvědčivě, jako Kalousek.  Babišovo kňourání má dnes větší charisma, než jasný komentář politologa Fialy, podložený argumenty.

     Když před třemi stoletími Charles Louis Montesquieu ve své knizeO duchu zákonůformuloval principy rozdělení moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní, netušil jak snadno tyto svaté principy dělby moci lidé opustí. Demokraticky zvolená menšina dnes díky spící většině ovládla parlament, získala výkonnou moc a k likvidaci nezávislé justice, státního zastupitelství a policie má nakročeno. V přímém přenosu sledujeme, jak odstupuje jeden klíčový funkcionář za druhým, jak hnutí ANO ovládlo dozorčí rady VZP a ČEZ, nechybělo mnoho a Babiš by spravoval Ministerstvo spravedlnosti, které jej má vyšetřovat.

    Babiš jako bývalý komunista ví, jak má komunikovat s komunisty, ne nadarmo získal tak snadno jejich podporu. Babiš jako bývalý agent StB ovládá dokonale jejich řemeslo a ví, jak lidem pohrozit, aby si „nekomplikovali život“. V Babišově novinách se s předstihem dozvídáme, kdo „půjde od válu“ nebo kdo jako nová hvězda „vystoupá vzhůru“. Je  neuvěřitelné, jak to je jednoduché a jak prostě to funguje.

     Babiš vytvořil stranu, která v mnohém naplňuje naivní sen českých byrokratů o jednoduchém vládnutí. Lidé do ANO nevstupují z přesvědčení, ale „jsou vybrání“. Mnohým z nich to zalichotí a začnou mít iluse o své dokonalosti. Oč jednodušeji do vysoké politiky vplují, o to krutější je jejich pád, pokud se šéfovi Babišovi znelíbí, když je přestane potřebovat (viz Šlechtová). První generace politiků z hnutí ANO již vystřízlivěla a lidé jako Telička, Pelikán či Zlatuška vystoupili z hlavního proudu. Místo nich nastupuje druhá generace těch, kteří nás oblažují svými „moudry“, jako jsou pekař Bláha z Liberce či finančník Stuchlík z Prahy.

     Podobně jako virus HIV rozloží imunitní buňky a pak se mu již nikdo nedokáže postavit, likviduje Babiš jeden princip fungující demokracie za druhým. Měli bychom číst jím vydané knihy (O čem sním, když náhodou spím), abychom se dozvěděli, jak chce okleštit obecní zastupitelstva a udělat z nich poslušné vykonavatele centrální moci, respektive nekontroverzní příjemce jím rozdělovaných dotací.

    Česká společnost vyprodukovala svého Babiše, který se zapíše nesmazatelným písmem do historie české politiky. Musíme se smířit s tím, že ještě dlouho po jeho odchodu budou jím dosazení lidé vládnout naší zemi. K tomu, aby to nebylo navěky,  musí přeživší demokraté „makat“ víc, než doposud. S Drahošovým tahem na branku to nevyhrajeme. Snad se i v naší politice najde nějaký Antonín Holý, který objeví lék proti politické HIV infekci a znovu začneme bránit hodnoty, na kterých demokracie stojí a přežívá (tj. dodržování pravidel o konfliktu zájmů, dodržování lustračního zákona, dodržování oddělené moci zákonodárné, výkonné, soudní a mediální).