Silnější vyhrává. Skvrna na košili OSN. Přesně před 19 lety právě začal druhý den Rwandské genocidy.
Začátek byl docela nevinný. Pokud se Tutsiové přihlásili ke své etnické příslušnosti, získávali tím šanci na lepší uplatnění v životě a ve státní sféře. Dělo se tak za doby belgické koloniální správy této oblasti a bylo to nadržování tomuto etniku. Po dekolonizaci se Tutsiové rozeběhli do okolních států, protože se chtěli vyhnout pomstě Hutuů, které tehdy vláda takto neupřednostňovala a kteří se nyní dostali k moci.
Potyčky mezi kmeny byly na denním pořádku a vyústily v občanskou válku. Ta byla ukončena v roce 1993 uzavřením míru v Arushi. K akceptaci ze strany Hutuů však nedošlo a vliv jejich extremistů narůstal. Výsledkem byl 6.4.1994 atentát na rwandské prezidenty J. Habyarimana a C. Ntaryamira. Hutuové si po této akci chtějí udržet vládu nad zemí a začínají napadat Tutsie a i umírněné Hutuy.
Během 100 dní pekla bylo vyvražděno oficiálně 0,5 milionu Tutsiů, neoficiálně se čísla blíží k milionu, což čítá 20% populace. Genocida byla předem připravena a dobře organizována. Byla založena zvláštní rozhlasová stanice a masově se šířila rasová nenávist. Hlavní zbraní byla mačeta.
Na hlavu OSN se snesla vlna kritiky, protože po žádosti o pomoc bylo odpovědí nezasahovat. V tu dobu byly ve Rwandě přítomné mezinárodní jednotky v Pomocné misi a jejich generál poručík R. Dallaire žádal o pomoc nejméně měsíc před začátkem genocidy.
Po útoku na předsedkyni vlády a deset belgických členů její ochranky stahuje Belgie veškeré své vojáky z mise.
Dallair porušuje rozkaz a 4. července 1994 se RPF podařilo dobýt hlavní město Kigali. Do konce července RPF získala kontrolu nad celým územím Rwandy a vytvořila novou multi-etnickou vládu, která se přihlásila k implementaci mírové dohody z Arushy. Prezidentem se stal P. Bizimungu z kmene Hutuů, ale skutečným vládcem v pozadí byl velitel RPF P. Kagame, který byl v roce 2000 zvolen prezidentem. Následkem toho uprchlo do sousedních států velké množství Hutuů ze strachu před odvetou RPF. Ironií je, že až díky těmto uprchlíkům se o případ začal zajímat západní svět.
Výsledek: po návratu se Dallair nevyrovnal s následky hrůzného úkazu a pokusil se o sebevraždu. V roce 2008 odsoudil Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu k doživotí plukovníka T. Bagosoru - tehdy úředníka ministerstva obrany ve Rwandě a jeho dva spolupracovníky.
Poválečná rwandská společnost je i po 19 letech ovládána opět etnicky homogenní vládou, která uplatňuje striktní politiku potrestání všech pachatelů genocidy. Navíc existence ozbrojených skupin Hutuů v sousedním Kongu stále představuje nemalou bezpečnostní hrozbu. Díky těmto faktorům tak je ve Rwandě patrný potenciál k opětovnému vypuknutí konfliktu, jehož určujícím prvkem může být opět etnicita. Genocida ve Rwandě tedy nemusela být poslední.
Video s připomínkou zde
