E- vypadá jako nevýrazné písmenko s pomlčkou, ale potkávám ho stále častěji. Mám mu říkat dobrý den nebo ahoj? Nemůžu se rozhodnout. Ale u knihy raději dobrý den.
Prohlížím si aktuální nabídku knih v oblíbeném knihkupectví. Jak jinak než přes e-shop. Na tyto virtuální obchody jsem si zvykla a mám je ráda. Mohu si vybírat, jak dlouho se mi zlíbí, měnit objednávky podle momentální nálady nebo se jen kochat. Nemusím nikomu odpovídat, že s ničím nepotřebuji poradit, že se jen dívám a nemusím se s nikým mačkat u regálů. Mohu u výběru jíst, pít, smát se, kritizovat, srovnávat ceny a nesrovnatelná výhoda bydlení v Praze je vyzvedávat si zboží na většině e-shopů osobně.
Upoutá mě jeden titul, o kterém jsem viděla diskuzi přímo s autorkou a líbilo se mi to. Čerpám tedy inspiraci na objevné výpravy do knihovny. Knihy si sama nekupuji - ne z důvodu úspory peněz, ale proto, že nikdy nečtu stejnou knihu dvakrát a stejně to mám s filmy. Takže si neumím představit knihovnu plnou zaprášených skvělých knížek, po kterých už ale nikdy nesáhnu.
Za názvem knihy je však napsáno e-kniha. Jsem trochu zklamaná, protože tahle nevychází zároveň jako normální kniha. Z jakého důvodu jsou e-knihy tak oblíbené je mi záhadou. Lidé se s normálními nechtějí tahat nebo chtějí mít najednou větší výběr a v tramvaji čtou jednu, při přestupu do metra druhou a v parku třetí?
Mně kdyby dal někdo čtečku, tak mi rozhodně radost neudělá. V zimě už si živě představuji ty omrzlé prsty při čekání na tramvaj, jelikož na ní jsou výraznější písmena, tak by si v tramvaji početli ať chtěně nebo nechtěně všichni kolem mě – dělám to taky i když se to nemá, ale je zábavnější koukat pánovi, nad kterým stojím do čtečky než na jeho pleš. Nesnáším otisky prstů i na mobilu, takže než bych vůbec mohla začít číst, tak by tomu předcházelo důkladné čištění všech šmouh a stop a po srolování jedné stránky bych mohla začít s očistou znovu.
Chybělo by mi také moc vlastností, které má normální kniha nenahraditelné. Když je nová, tak její vůně a právě ta novost. Šustění a listování stránkami a barevný obal – podle něj si knihu především vybírám. Obal mi vždy řekne, jestli je to to, co očekávám. A když se spletu, vím, že jí za měsíc zase vrátím. Když začnu nějakou knihu číst, mívám jí vždy někde kolem sebe. A tím pádem ji kolem sebe stále někde vidím, povědomí o ní mám v hlavě a nutí mě to ke čtení. I kdyby byla sebezajímavější, ale uložená v černém zařízení a to bylo položené vedle mě, ani si na ní nevzpomenu. Mobil se taky stále válí u mě a taky mě ani nenapadne si přečíst dokumenty v něm. Raději je čtu na počítači. Ale pod mobilem nyní leží kniha – má růžový hřbet, černobílou fotku pohledu na Pražský hrad z Náplavky, nevýrazný název a psal ji muž. To je jako magnet.
Mít třeba takovou kuchařku jako e-knihu, to bych se zbláznila. Moje čtečka by měla tolik příchutí a barev..
Klasickou knihu mohu číst kdekoli, ale se čtečkou jsem závislá na její baterii – a co když se mi vybije v ten nejnapínavější okamžik? S e-knihami se vytrácí jedinečnost starých knih, a pokud jste někdy pracně sháněli nějaký archivní výtisk, víte, o čem mluvím. E-kniha mi ale dává možnost dělat knize věci, které jsou normálně “zakázané“. Do e-knihy můžu psát, mohu ji kopírovat nebo smazat.
Ale je neosobní. Našla jsem na ní jedinou výhodu – automatické překlady, čímž odpadá u cizojazyčných sáhodlouhé hledání ve slovníku s nadějí, že můj slovník je opravdu dobrý a to slovo v něm bude.
Uvědomuji si, že k normální knize mám něco jako úctu. Vidím, jak je obsáhlá a vidím za ní tu těžkou práci autora. Dokument jakéhokoli formátu na mě takhle nepůsobí a obsah 432 stran je pro mě nicneříkající číslo. Stejný pocit mám i u svých prací - svázané a v pdfku to je sakra rozdíl.
Nezatracuji je, ale vyhledávat je nebudu. Jen bych byla ráda za možnost výběru mezi stejným vydáním e-knihy a klasické knihy. Pořád budu raději sedět v parku pod stromem a rozčilovat se, když mi vítr obrací listy než honit po parku chmatáka, kterému se zrovna zachtělo té černé krabičky. A nevěřím, že by si jí chtěl jen půjčit.
