Vánoce beze sněhu, Velikonoce na sněhu, střídání teplot jako na horské dráze a k tomu změna času - na jednoho trochu moc, ne?
Stejné téma mě napadá každý rok o Vánocích. Jak ráda bych je posunula alespoň o měsíc. To je totiž pravděpodobnější, že ten sníh bude. Bílé Vánoce už ani nepamatuji.
Většinou je na Štědrý den zataženo, nad nulou a všude samé bláto. Při pohledu z okna na mě vánoční nálada vůbec nesedá. Poslech koled mi evokuje nazutí si zimních bruslí v létě. Já mám prostě podzim. Jenže společnost si přeje, abych se přesunula do zimy a předstírala, jak moc je tuhá - pomáhá mi k tomu všelijaká výzdoba v obchoďácích, bohatá nabídka lyží, snowboardů a jiné zimní výbavy. Nezlobte se na mě, ale bez sněhu tomu nevěřím.
Nazdobený stromek, kapr k večeři, rozdávání dárků, procházka blátem v podzimní bundě, přejedení se cukrovím a v hlavě podzim. Tak nějak proběhnou vždycky Vánoce.
Za měsíc až dva začne chumelit. Jeden den hustě, ale všechno taje, pak teploty začnou mířit pod nulu a sníh drží. Jdu do práce a jemně sněží. Všude je bílo - sníh se ještě nestihl zašpinit. Moje stopy jsou na chodníku jako první. V kanceláři si zahřívám zmrzlé ruce, užívám si pohled z okna a zapnu rádio. Podvědomě čekám koledy a nějakou zmínku o Vánocích. „Krásné ráno, vážení posluchači. Dnes je 6. února, svátek slaví Vanda a teploměr nám ukazuje -7°C.“
Odpoledne opět na chvilku kouknu z okna: „Už mám všechny dárky?“ Mozek, který se zapojil o vteřinu déle mě hned ujistil, že pokud chci kupovat dárky na další rok, tak nikam spěchat nemusím. To bílo mě do těch myšlenek ale úplně nutí.
Další měsíc se scénář opakuje. První bílé stopy na chodníku. Zmrzlé ruce, pohled z okna, zapnutí rádia: „Dobré ráno, vážení posluchači. Dnes je 6. března, svátek slaví Miroslav a teploměr nám ukazuje -4°C. Jaro se nám trochu opozdilo a i silničáře překvapila nová nadílka sněhu. Takže tady máme aktuální dopravní zpravodajství z D1.“
O pár týdnů později facebookem kolují vtipy o Velikonocích na sněhu. Množí se také různé formy proseb o jaro a teplo. Cítím, jak mi chybí světlo a tak si čtu na širokém parapetu za oknem. Venku chytám každý náznak slunečního paprsku. Na noc nezatahuji závěsy, aby mě ráno vzbudilo světlo.
Vajíčka obarvena, beránek na stole a předpověď hlásí na noc husté sněžení a námrazu. Obilí v květníku už má dobrých deset cm, zasela jsem do truhlíků petržel a šnitlík, kvete mi kolopějka a muškát a tatík si doma chystá svítivé oranžové montérky, až pojede v noci likvidovat bílou nadílku. Telefon tam teď zvoní každou noc.
Beru si šortky a jdu cvičit, brácha jde odhrabovat sníh a řezat proutky na pomlázku. Malí koledníci jsou nabaleni jak na severní pól. Než obejdou celou vesnici mají ručičky tak zmrzlé, že řehtačkami sotva otočí. Nudle u nosu a červené tvářičky jsou samozřejmostí.
V obchodech útočí nabídkou sazenic, zahradních doplňků a jarních květin. Záhony zmrzlé a krtiny pod sněhem nemůžu ani najít, takže se sázet nebude - ani do květníků.
Módní jarní trendy? - jsem ráda, že jsem ještě neuklidila ty zimní.
A plavky? Objednané před třemi týdny a ještě nepřišly - to je znamení.
