Žebříček hodnot aneb všechno je jinak
Intelektuálové na mě pohlédli téměř pohoršeně. „Museli mi provést katetrizaci močového měchýře,“ povídám, „lidově řečeno strčit hadičku do pinďoura.“
To přátele zaujalo, naskočila jim husí kůže. Rázem zapomněli na Kirkegaarda s Camusem. „Jaj, to ale muselo bolet!“
„Dá se to vydržet,“ povídám hrdinně. „Paní doktorka levou rukou uchopí to, co vám v hrůze zbylo z penisu a jemně tam zasune sondu. Infekce a sepse způsobená bakterií Escherichia coli. Zvlášť když má člověk transplantovanou ledvinu, není to žádná sranda. Jak bylo na těch protibolševických plakátech: Zachvátí-li tě, zahyneš!“
Přátelé kulili oči.
„Zlatá žena mě dopravila za pět minut dvanáct do IKEMu. Na nefrologii mě vezla na vozíku jako paní Müllerová Švejka, s tím rozdílem, že jsem nevolal Na Bělehrad!, nýbrž ztratil vědomí a divil se, proč se pak nade mnou sklání šest lékařů a sester."
„Vpodstatě,“ povídám, „jestli takhle proběhne smrt, pak má pravdu Epikuros, že se jí nemusíme obávat, protože ji nemůžeme pociťovat. Takže pro nás vlastně neexistuje.“
Intelektuálové uznale pokývali hlavami.
„Ale,“ povídám reálně, „vraťme se k močení.“
„Je pravda,“ pronesl konceptuální umělec, „že o tomto tématu už psal veliký Michelangelo, který ve stáří trpěl prostatou a musel mít v domě stratetegicky rozestaveno vícero nočníků. Sakra,“ dodal, „to musím vizuálně pojednat!“
„Když mi,“ pokračuju, „vyndali sondu a na ústup zahnali tu svini bakterii, chtělo se mi tančit. Ovšem jen teoreticky. Prakticky jsem se šoural po chodbě s rukou na zábradlí.“
„A co spolupacienti?“ zajímal se přítel sociolog. „Nenarušovali ti auru?“
Auru, blbče, byls někdy ve špitlu? Pomyslel jsem si.
„Jeden byl neškodný,“ odpovídám slušně, „protože už senilní a po většinu dne hledal chrup. Pak tam byl starší profesor, který vyprávěl o umělé inteligenci, strašně zajímavě, i když jsem tomu rozuměl jako koza petrželi. S nafoukaným manažerem vedle mě u okna jsme si moc nepadli do noty, srdečně neměl rád umělce a hodně prděl. Sice už i vznešený Trimalchio doporučoval nezadržovat větry, ale co bylo moc, to bylo moc. Zvlášť, když to provozoval i před vyjevenou snoubenkou, která ho navštěvovala. Když jsem mu to vytknul, kontroval zase tím, že já hrozně chrápu. Což ovšem nepopírám.“
„Když jsi měl dietu, co tvoje duševní zájmy?“ zeptal se jeden máklý politolog. „Sledovals dění?“ dodal přísně.
„Pouštěli furt kanály českejch televizí,“ povídám, „nahlas. Zvlášť jeden nahluchlý bývalý oficír, který navíc buzeroval udřené sestřičky, jak někde na cvičáku.“
„To je neakceptovatelné,“ konstatoval předseda Klubu Za starou Prahu.
„Tak jsem se zahalil do velkého ručníku, podobně jako Caesar, když ho bodali v senátu. Nebylo to ale nic platný – stoupal mi z té obrazovky tlak. Horší než hadička do pimpase.“
„No, ale už seš zaplaťpánbu zase mezi náma,“ pravil předsedající té intelektuální sleziny. „Vítej. A my se, přátelé, vrátíme k tématu Baumgartnerovy hierarchie hodnot.“
Nijak jsem to nekomentoval.
Mlčel jsem. Do diskuze se nepletl.
Akorát jsem si pomyslel: „Vy, hoši, o tom víte tak leda hovno…“
Vít Olmer
Pro blázny není kam plivnout
Ukázkové jarní slunečné ráno, na balkonu jsem se posadil na rotoped. Těšil jsem se, jak při důstojném šlapání, úměrném věku, si budu přemítat o životě, bilancovat. Na zábradlí seděla straka a s ironií mě pozorovala.
Vít Olmer
Politici v kleci
Koukám na YouTube, v kleci se tam rvou dva potetování Bivojové, dávají si bomby do hlav, kopají se, válejí po zemi, nasazují si drtivé páky, škrtí se. Tisíce diváků šílí a čeká na krev. „Utáhni mu kravatu!“ „Ukonči ho!"
Vít Olmer
Viržinka v kapli
Malostranský park zběsile kvete, hmyz ovšem, jak varují entomologové, díky životnímu prostředí skoro nebzučí. Bzučí akorát Japonci s fotoaparáty s objektivy velikosti sloních pyjů.
Vít Olmer
Blbej jak komouš v plavkách
Tohle jsem si vypůjčil z knížky česko-francouzského spisovatele Patrika Ouředníka, o němž točím GEN pro ČT. V osmdesátých musel emigrovat. Moc vyčníval z řady a zlobil. To se ostatně nerado vidí dodnes.
Vít Olmer
První máj je svátek práce, každý se dnes raduje, pojďte všichni do ulice…
...soudruh prezident nás pozdravuje. Tohle jsme psali v padesátých letech jako žáčci do sešitů. Pak ale soudruh prezident umřel, my stáli tryznu na školním dvoře a já dostal záchvat nezvladatelného smíchu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Přímý přenos Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Na Plzeňsku hořela hala sklárny, oheň zasáhl třetinu střechy
V Heřmanově Huti na severním Plzeňsku hořelo v areálu sklárny. Podle informací iDNES.cz od hasičů,...
Trump se vidí jako disident, soud je pro něj marketingová sklizeň, tvrdí expert
Premium Pokud dojde na televizní debatu Donalda Trumpa a Joea Bidena, jako jednoznačný vítěz z ní vzejde...
Vlak bez strojvůdce ujel několik kilometrů, pak vykolejil. Řítil se stovkou
Na železniční trati mezi obcemi Čisovice a Měchenice v okrese Praha-západ vykolejil vlak. V...
Pronájem bytu 2+kk, 49 m2, Praha - Košíře
Vrchlického, Praha 5 - Košíře
14 400 Kč/měsíc
- Počet článků 85
- Celková karma 44,03
- Průměrná čtenost 3823x