Vysokohorský výstup na Petřín
„Jednou jsem poslech a vzal si šátek do školy. Ale byl ohryzaný od naší kolie.“
„Pamatuju se, kapitální průšvih.“
„A trojka z chování.“
„Stejně jsi toho psa naved, přiznej se.“
„Samozřejmě. Taky pak volali chudáka tátu do školy, že jsem přišel na vyučování se znesvěceným pionýrským šátkem.“
„Znesvěceným pionýrským šátkem? To se povedlo.“
„A ještě vyhrožovali otci, že vůbec celá naše rodina vězí v buržoazních botách.“
„Téměř básnický obrat,“ usmál se nordičák.
Na Petříně zuřilo jaro.
Cestu jim překřížili dva vypasení zajíci.
„Manželé. Choděj si támhle do školky pro mrkev,“ ukázal ten s tou holí do údolí.
„Chlape, já tě po těch šedesáti letech vážně rád vidím,“ řekl vyznavač nordic walkingu.
„Já tebe taky. Ale je to po čtyřiašedesáti...“
Pán s holemi velkoryse neodporoval. Náhle se zastavil. Zastavil se a pronesl zasněně:
„Hele ty, pamatuješ se na Alenku…nejhezčí holka v naší škole…blonďatá… s culíkama tady takhlenc...“
„Jistě, dyť jsme se kvůli ní poprali,“ přikývl ten s jednou holí a pak dodal: „Ty… nejmenovala se ona ale Marie?“
„Marie? Vyloučeno. Alenka!“ Nordičák pak přece jen na okamžik zaváhal. „Nebo že by…ale ne, stoprocentně Alenka!“
„A dyť to máš už jedno,“ smířlivě pravil jedné hole vlastník, „zkus Pyritinol, je moc dobrej na paměť.“
„Prej emigrovala do Ameriky,“ rozhrnoval mračna zakrývající vzpomínky pán se severskými holemi.
„To jsem měl udělat taky,“ řekl jeho spolužák a mimoděk napíchl svou holí povalující se plastový kelímek rezavý od kafe a poponesl ho ke koši na odpadky. „Jenže jsem tak dlouho váhal, kamaráde,“ dodal, když přikráčel, s heknutím narovnávaje svou pokřivenou tělesnou Pisu, „až jsem zjistil, že už jsem v tý rodný hroudě navždycky zabořenej po krk…“
Mlčky se posunovali vzhůru, za zády údolí napěchované městem, ozářeném měděným odpoledním sluncem.
Po vysokohorském výstupu si zadýchaně odpočinuli na rozcestí východního svahu Petřínského kopce.
Na lavičce tam pokuřovaly dvě dívenky, asi z nedaleké grafárny, soudě podle otevřených desek s kresbami. Jedna byla tetovaná téměř po celém těle. Pánové na ni zírali jak japonští turisté na zeď Johna Lennona.
Dívky je sjely pohrdavými pohledy, a tak dříve narození mládenci popošli a unaveně klesli na lavičku opodál té dívčí. Na té dívčí nerušeně probíhal rozhovor. Rozhovor tetované s netetovanou. Netetovaná evidentně obdivovala tetovanou.
Tetovaná vedla monolog:
„…fakt skvělej týpek, ten tatér. Hele, vole, povídá, ty máš boží dar řešit dobrovolně bolest, vole, tak sem si řekla do it, von byl pro mě jako bůh, vole, cejtila sem ti, že sem na něj psychicky napojená…“
Netetovaná si se závistivým výrazem zapalovala cigaretu, zakryla pánům pohled na tetovanou, které teď nebylo rozumět.
„Nekoukej tam pořád,“ napomenul pán s dvěma holemi pána s jednou holí. „Dělej, že se nedíváš, abychom je nevyplašili. Je to interesantní.“
Pán s jednou holí se tam tedy přestal koukat.
Oba s třemi holemi dohromady se dívali dolů na město tlumeně bzučící jako hnízdo sršňů. Ten s holí se chtěl zeptat spolužáka, jestli si myslí, že ta dívka se nechá potetovat i na čele, ale pak si to rozmyslel.
Dívky ovšem stejně nevypadaly na to, že by je něco dokázalo vyplašit.
Netetovaná se opřela zády o lavičku a tetované už bylo zas rozumět:
„…jo, tamten týpek? Toho dávno neřešim, plnej hard disk psychickejch poruch, vole. Vizuálně se mi líbil, ale jinak energetickej upír, vole. Copak sem ňáká socka, co se nechá vycucat vod týpka, kerej hledá maminku, aby řešila jeho depky? Začal mě teda pěkně srát, ti povim, vole. Kdyby si aspoň vyplachoval držku pivem, ale von se chytil feťáků, a víš co udělal? Zfetoval babu, nafilmoval ji při prasárnách, taky jak na ni nachcal, ty vole!“
Otřesení staří pánové na sebe pohlédli a svorně se zvedli z lavičky.
Pokračovali po betonové cestě, několik minut kráčeli mlčky.
Pak pán s nordickými holemi, který se vzpamatoval nejdřív, cítil, že je nutné navázat s pánem s jednou holí nějaký rozhovor.
Aniž by se na něho podíval, řekl:
„Když si to tak snažím vybavit…možná že máš pravdu…“
Pán s holí se na něho překvapeně podíval, v očích otázku, kam bude směřovat tenhle v této chvíli zástupný rozhovor.
„V čem jako myslíš?“ zeptal se.
„No, že… ta něžná blondýnka,“ pokračoval nordičák, „nebyla Alenka…ale opravdu asi…Marie…“
Pána s holí to maličko potěšilo. Potěšilo a zadostiučinilo.
Jak Mojžíš majestátně pozvedl hůl a namířil ji na Petřínskou rozhlednu.
„Dáme to až nahoru? Co myslíš?“
Pán s nordickým holemi sípavě nabral dech a odpověděl:
„Radši někdy příště, Josefe.“
Jedné holemajitel na něho pohlédl. Pak pronesl skepticky:
„Příště?...“
Druhý starý pán na to už nic neřekl. Neřekl, nebylo co.
Znovu začali usilovně šplhat do svahu.
Vít Olmer
Pro blázny není kam plivnout
Ukázkové jarní slunečné ráno, na balkonu jsem se posadil na rotoped. Těšil jsem se, jak při důstojném šlapání, úměrném věku, si budu přemítat o životě, bilancovat. Na zábradlí seděla straka a s ironií mě pozorovala.
Vít Olmer
Politici v kleci
Koukám na YouTube, v kleci se tam rvou dva potetování Bivojové, dávají si bomby do hlav, kopají se, válejí po zemi, nasazují si drtivé páky, škrtí se. Tisíce diváků šílí a čeká na krev. „Utáhni mu kravatu!“ „Ukonči ho!"
Vít Olmer
Viržinka v kapli
Malostranský park zběsile kvete, hmyz ovšem, jak varují entomologové, díky životnímu prostředí skoro nebzučí. Bzučí akorát Japonci s fotoaparáty s objektivy velikosti sloních pyjů.
Vít Olmer
Blbej jak komouš v plavkách
Tohle jsem si vypůjčil z knížky česko-francouzského spisovatele Patrika Ouředníka, o němž točím GEN pro ČT. V osmdesátých musel emigrovat. Moc vyčníval z řady a zlobil. To se ostatně nerado vidí dodnes.
Vít Olmer
První máj je svátek práce, každý se dnes raduje, pojďte všichni do ulice…
...soudruh prezident nás pozdravuje. Tohle jsme psali v padesátých letech jako žáčci do sešitů. Pak ale soudruh prezident umřel, my stáli tryznu na školním dvoře a já dostal záchvat nezvladatelného smíchu.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Riziko požárů platí až do čtvrtka. Pálení čarodějnic zkomplikuje i vítr
Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) prodloužil výstrahu varující před nebezpečím vzniku požárů...
Kandidát na ministra za TOP 09 Tuleja vedl univerzitu, dohlíží i na OKD
Novým ministrem pro vědu, výzkum a inovace se má stát Pavel Tuleja, který ve vládě nahradí Helenu...
Rusové při smrtícím útoku na Oděsu zničili i „zámek Harryho Pottera“
Sledujeme online Na pět vzrostl počet obětí pondělního ruského útoku na jihoukrajinskou Oděsu, jeden ze 32 zraněných...
Předsednictvo TOP 09 podpořilo Tuleju. Pozice ve vládě ho zajímá
Novým ministrem pro vědu, výzkum a inovace se má stát prorektor Slezské univerzity v Opavě pro...
Prodej chaty v Hradištku, ul. Šlemínská
Šlemínská, Hradištko - Brunšov, okres Praha-západ
4 400 000 Kč
- Počet článků 85
- Celková karma 44,03
- Průměrná čtenost 3823x