Co s ní bude Krnda dělat?

Kdyby se mě někdo zeptal, co považuju za svůj největší úspěch, nezmínil bych žádný z filmů, nýbrž vítězství v amatérském tenisovém turnaji v Dejvicích. Pravda, bylo to v době, kdy s mnohými tatínek ještě čůral po plotě...

Miluju ten leopardí, gentlemanský sport, při němž si hráči navzájem nevyrážejí zuby – ani nemohou, jsou odděleni sítí. Hrávali jsme pořád, jak o život, abychom se nezbláznili; tenis byla tak trochu náhrada, že jsme se, především zkraje totáče, nemohli realizovat ve svých oborech.

Z betonového kurtu jsme odhrabávali sníh a mače se konaly mráz nemráz, dokonce i bez sítě, kterou někdo ukradl. Ale my byli tak chtiví buržoazního sportu, že jsme to mydlili i bez ní. Krátká výměna a bývalý právník, posléze topič, zvolal: „Zahrál jste do sítě! Vedu patnáct nula!“

„Počkejte, pane doktore,“ protestoval jsem, když se to stávalo pravidlem, „jak to můžete vědět?“ Odvětil, že je starší a zkušenější a síť má tudíž v oku.

Pak už bývaly občas k mání jediné kryté kurty v Praze na Klamovce, které snad kdysi založil Vlasta Burian. Když reprezentanti Kodeš s Pálou zrovna váleli v Americe, hodná paní správcová nás tam s panem doktorotopičem pouštěla za 15 Kč.

Jan Kodeš byl pro mě tenisový bůh, a tak jsem byl hrozně rád, že jsem se s ním nedávno potkal na Malé Straně a mohli jsme dát kus řeči. Oba jsme po transplantaci, a tak jsme si vyměňovali zkušenosti.   

Oba nás občas bolí nohy, jako po pěti setech - ačkoli něco takového absolvovat /mluvím za sebe/, je už jen pohádka mládí. Bolí ty mrchy, kdy je napadne. Je to způsobeno imunosupresivy, jež ale zabraňují, aby si to naše  transplantované orgány nerozmyslely, a neřekly naším tělům nazdárek.

„Pomáhají mi dlouhé procházky,“ dovolil jsem si radit bývalému šampionovi. „To mi říkali taky,“ povídá, „ale samotného mě to moc nebaví.“ „Aplikujte si na mobil krokoměr,“ já na to, „s tím je to zábavnější, zvlášť, když často ubírá nebo naopak přidává. Včera mi to ukazovalo, že jsem byl až v Holešovicích a já se přitom plazil po Petříně.“

Pak jsme ještě probírali nedávnou návštěvu Federera, který hrál s Berdychem u Karlova mostu na lodi exhibici. Shodli jsme se, že Rogerův styl milujeme, tu hravost, eleganci, uvolněnost, lehkost. Jak říkával režisér Alfréd Radok hercům: Hrajte zodpovědně, ale lehce.

Federer tu byl bohužel jen na skok, vyjednávat Laver Cup, a jak říkali v rádiu, prezident Zeman se divil, proč se s ním slavný player nesešel, mohli si prý spolu, cituji: „pinknout u Pinkasů.“

Než jsme se s Janem Kodešem rozešli, neodpustil jsem si ještě okomentovat zprávu, že Federer věnoval primátorce Prahy svoji raketu:

„A co s ní bude Krnda dělat?“