Reformy se dají dělat i ve prospěch lidí

Demonstrace 17. listopadu ukázaly a výzkum SANEP (zde) to jen potvrzuje, že lidé začínají toužit po změně. Otevřenou otázkou zůstává, zda občanské iniciativy, jako organizátorky demonstrací vlastně vědí, co chtějí a jak kýžené změny dosáhnout. Lidé nám těžko uvěří, že „Změna je možná“, když neřekneme jaká. Je ošemetné „Pohřbívat naděje 17. listopadu“ a nenabídnout jiné.

Důkaz, že občanská společnost „změnu“ skutečně úspěšně uskutečnit může, poskytla revoluce na Islandu (zde). Islanďané po finančním kolapsu znárodnili velké banky a rozhodli, že nezaplatí dluhy, které za ně vytvořili bankéři a politici, protože je to problém špatné politiky a ne občanů. V nové Ústavě, kterou vytvářeli občané sami prostřednictvím sociálních sítí, bylo zakotveno, že občan je hlavním politickým protagonistou, nikoliv politik.

„Mnoho finančních analytiků, věštilo Islanďanům kolaps a katastrofu. Dnes - s časovým odstupem - máme možnost posoudit výsledky, jichž revoluce dosáhla. Statistiky The Economist ukazují, že nezaměstnanost je na Islandu 6,6 procenta, zatímco průměr v EU činí 10,2 procenta (v zachraňovaném Řecku je 16,5 procenta, ve Španělsku 22,6 procenta). Růst HDP je na Islandu odhadován v letošním roce na 2,5 procenta, zatímco průměr EU na 1,6 procenta (v Řecku -7,3 a ve Španělsku +0,7 procenta). Inflace je na Islandu v letošním roce odhadována na 4,5 procenta, zatímco průměr EU 2,6 procenta, v Řecku 2,9 a ve Španělsku 3,0 procenta. Kromě mírně vyšší inflace se zdá, že podle tvrdých dat je vývoj na Islandu o dost lepší než v celé Evropě“ (zdroj zde, upraveno V.K.). Zotavování islandské ekonomiky potvrzuje i zpráva Konfederace islandských podnikatelů (zde).

Důležité je způsob, jakým Island oživení dosáhl. Filozofie Islandské vlády, kontrolované lidem, byla jednoduchá: „nechránit banky, ale chránit své občany“. Islanďané nechali nést náklady krize finančního sektoru akcionářům bank a nijak jim nepomohli. Tímto způsobem „ušetřené peníze věnovala Islandská vláda na sociální pomoc svým obyvatelům. „Hlavním úkolem vládního sektoru je nést, v maximální možné výši, náklady na finanční krizi“ může být vzkazem Islandu pro českou vládu.

Americký ekonom Paul Krugman v New York Times o této strategii napsal: "Zatímco všechny ostatní západní země chrání zájmy bankéřů a nutí své občany platit za jejich záchranu, Island je nechal zkrachovat a naopak rozšířil svým občanům sociální pomoc. Zatímco všechny ostatní země se snaží uklidnit zahraniční investory, Island zavedl dočasnou kontrolu pohybu kapitálu (aby „neutekl“ do zahraničí, jako je tomu teď v Řecku či Itálii, pozn. V.K.) a Island tak získal větší finanční manévrovací prostor".

Island byl modelem o b č a n s k é revoluce. Islanďané dokázali, že změna je nejen m o ž n á, ale může být ú s p ě š n á! Vyšla – li změna Islanďanům, tak proč by nemohla být úspěšná i u nás?

Návod, který nám Islanďané dali je velice jednoduchý: „vyhlašte státní bankrot, neplaťte za bankéře a politiky jejich dluhy, sami si napište Ústavu s novými pravidly, jimiž se bude společnost řídit …a začněte znovu“. Jak jednoduché, milý Watsone…