Poučení z kubánské krize

Američané se s Ruskem vždy dokázali dohodnout. Nejinak tomu bude i v případě Ukrajiny. Velmoci shrábnou zisk, ale náklady zaplatíme my, občané EU, z našich daní.

V době, kdy sovětské lodě vezly atomové zbraně (rakety) na Kubu, byla atomová válka skutečně na spadnutí. V pudu sebezáchovy se sešel Nikita Chruščov s Johnem Kennedym a dohodli se, že Sověti stáhnou svoje rakety z Kuby, Američané z Turecka a Amerika Kubu nenapadne.

„Vsadím botky“ na to, že do měsíce či dvou dopadne spor o Ukrajinu obdobně. USA a Rusko se nakonec na nějakém kompromisním řešení dohodnou. O co jde Rusku? O Krym a pořádek na svém „zadním dvorku“, jak říkají Američané. Jinými slovy o klid na levém břehu Dněpru. A o co jde Američanům? Hlavně o podzemní zásobníky plynu na Zakarpatské Ukrajině, jichž by využívali jako meziskladů svého zkapalněného plynu (LNG), jímž by začali zásobovat Evropu. Rusku jde jako vždy o geopolitiku, Američanům, jako obvykle o zisk. A americké sankce? Ty jsou jenom proto, aby později mohli triumfálně říci: „nebýt jich, Rusové by už dávno obsadili Kyjev“. Jak se nakonec dohodnou, není až tak těžké předpovědět. Buď na konfederované, nebo Dněprem rozdělené, neutrální Ukrajině, zřejmě už bez Krymu.

Na závěr je potřeba zodpovědět jen jednu, jedinou prostou otázku: „kdo to vše zaplatí“? Sázíte-li na EU, pak je vaše odpověď správná. Američané nabízejí pomoc Ukrajině ve výši 1 mld. USD, zatímco EU ve výši 11 mld. Euro (zhruba 300 miliard korun). A to už vůbec nemluvím o tom, kolik miliard Euro nové pomoci potřebuje Řecko či Španělsko a Portugalsko. Bohužel, jediný způsob, jak je EU schopná dlouhodobě financovat Ukrajinu, ale i další země, jde na vrub našich daní. Takže, laskavý čtenáři, připrav se na jejich zvýšení. Bůh nám pomáhej!