Krev není voda, takže jsem samozřejmě rád, že Jeruzalém byl uznán USA a řadou dalších států jako hlavní město Izraele, které tam také - ve střednědobé perspektivě – chtějí přesunout svá velvyslanectví.
Co mi kalí radost je velký počet mrtvých a zraněných, na němž mají svůj podíl viny obě strany. Naopak s povděkem kvituji, že se nenaplnila katastrofická předpověď některých politiků a ajatolláhů o jimi očekávaném „velkém výbuchu lidového hněvu v arabském světě“ a o „destabilizaci celého Středního východu“ v souvislosti se stěhováním ambasády USA do Jeruzaléma. Nikde nedošlo k „povstání mas“, které by se vydaly na cestu džihádu a mučednictví s cílem zničit USA a Izrael, jinými slovy Velkého a Malého ďábla.
Důvod je jednoduchý: místo Izraele se vynořil nový nepřítel číslo 1, jímž je Írán. Během posledních let získal Teherán velký vliv v Iráku a Sýrii a díky podpoře šíitských rebelů i v Jemenu. Významně podporuje i protivládní aktivisty v Perském zálivu, takže výrazně posílil postavení opozice v těchto zemích. „Šíitský půlměsíc“, oblast, ve které má Írán významný vliv, pomalu ale jistě obkličuje sunnitské monarchie v Zálivu. Důsledkem stávajícího ohrožení sunnitů je odsunutí palestinsko-izraelského konfliktu na druhou kolej. Americké rozhodnutí přesunout ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma tak už nemohlo způsobit v regionu skutečný požár, protože potenciální ohniska konfliktu se přesunulo do sporů mezi šíity a sunnity.
Irán se snaží překreslit mapu Středního východu a při této příležitosti může být relativně úspěšně přepsána i mapa Palestiny. Klíčová otázka zní, jak od sebe oddělit Izraelce a Palestince tak, aby mezi nimi neustále nedocházelo k ozbrojeným i neozbrojeným střetům. Ukazuje se přitom, že jen hraniční zeď nestačí. Inspirativní z tohoto hlediska je pohled na mapu Egypta, kde se pro novou Palestinu přímo nabízejí velká a řídce obydlená území na Sinajském poloostrově (ZDE).
Přestěhování Palestinců na egyptskou část Sinaje, do pro ně nově vytvořeného samostatného státu by mohlo být základem trvalejšího řešení palestinsko – izraelské sporu. Samozřejmě tam před tím bude třeba přivést i dostatek vody. Dále předpokládám, že mezi hranicemi Izraele a nové Palestiny, bude hluboké ochranné pásmo, sanitární kordon, hlídaný alespoň na počátku kontingentem vojáků pod hlavičkou OSN. Zdůrazňuji, že Sinaj beru jako jeden možný příklad a připouštím, že se pro Palestince se může najít i jiný vhodný kus země, kde by si založili svůj nový stát. Obecně platí: “čím dále budou Židé a Palestinci od sebe, tím méně konfliktů mezi nimi vznikne“.
Netvrdím, že toto řešení je vůči Palestincům čestné, spravedlivé a v souladu s mezinárodním právem. Patří sice do kategorie „silových řešení“, ale je účelné a mezinárodně průchozí, protože se svět zbaví jednoho z nejnepříjemnějších ohnisek napětí na světě. Ohnisek, neustále hrozících přerůst ve válku.
A co sledovat v blízké budoucnosti? Množí se náznaky, že Donald Trump předloží nový mírový plán pro Střední východ, který už konzultoval jak s izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, tak i Saúdskou Arábií. Nechme se překvapit ….
