Kde se stala chyba v konstrukci EU?

A jak se s ní má český volič vyrovnat? Pomohla by k jejímu odstranění vyšší účast ve volbách? Odpovědi, na některé reakce čtenářů.

Každý, kdo se jen trochu zajímá o dění v EU ví, že reálná politika se dělá jinde než v Evropském parlamentu. Zásadní problémy EU se řeší v Evropské radě mezi lídry členských států a na radách EU (poradách ministrů jednotlivých členských států). Evropský parlament hraje jen roli fíkového listu, který má EU dodat punc (zdání) demokracie. Evropský parlament má minimum pravomocí na to, aby mohl ovlivnit cokoli ze zásadních zájmů jednotlivých zemí. Naprosto scestně proto zněla vyjádření většiny českých kandidátů na europoslance, kteří se přioděli do hávu „Blanických rytířů“ jdoucích bojovat do EU za české národní zájmy, i když jim k tomu půda Evropského parlamentu nedává žádnou možnost. Obranu národních zájmů mají v popisu práce předseda české vlády a její jednotliví ministři. 

Připomínám dále, že Evropský parlament nemá ani zákonodárnou iniciativu. Uvědomuji si, že 80% zákonů se tvoří v Bruselu, ale ihned dodávám, že až po té, co se k nim vyjádří (schválí je) i zástupci národních států.

Souhrnně řečeno: v EU těžiště rozhodování leží na národních představitelích největších evropských států, jimiž jsou především Francie a Německo. Vladimír Putin, chce-li řešit otázky např. ukrajinské krize, také nevolá do Bruselu, ale do Berlína či Paříže. A tady je skryto jádro pudla, a to nejen pro českého voliče. Nic bych neměl proti tomu, kdyby za EU mluvila Angela Merkelová či Francois Hollande, ale jen za předpokladu, kdyby byli zvoleni v rámci celé EU. Jinými slovy, kdyby oba prošli křestem voleb ve všech členských zemích EU. Dnes jsou voleni pouze svými národními voliči a samozřejmě, že se musejí zodpovídat především jim.

A právě tady leží základní problém v chybné konstrukci EU: tak zvanou „společnou“ evropskou politiku tvoří politici zvolení (jen a pouze) v rámci jednotlivých národních států! Jejich politická budoucnost záleží právě na tom, zda budou doma znovu zvoleni. Nelze se jim pak divit, že jednají podle principu „bližší košile, než kabát“. Skutečnou společnou politiku EU mohou moci tvořit až politici, kteří budou zvolení v celé EU a budou se muset zodpovídat všem evropským voličům, tedy i mně. Takovou Unii bych rozhodně volil a rád!

EU dnes nápadně připomíná loď s 28 kapitány na palubě. Jak ukázala finanční krize a pověstné „sankce proti Rusku“, jsou zájmy jednotlivých kapitánů rozdílné, ba i často protichůdné. Být pasažérem na takovéto lodi se mi vůbec nechtělo, a proto jsem ani k volbám nešel. Dnes bych svůj přístup přehodnotil, ale jen proto, aby Češi svou neúčastí ve volbách nevzkazovali do Bruselu „Fuck the EU“.