I. Putin zešílel, nebo byl zrazen?

V českých médiích převládá názor, že se Vladimír Putin zblázni, zešílel či se stal paranoidním. Otevřená otázka: napadl by Putin Ukrajinu takovou silou bez slibu, že mu Čína pokryje záda?

Obecně platí, že velmoc má právě tak rozsáhlou sféru vlivu, jakou si dovede vybojovat. Cílem Vladimíra Putina bylo zřejmě invaze podle československého vzoru nainstalovat v Kyjevě proruskou vládu. Jako správný šachista šel do boje s USA s tím, že si předem zajistil „krytí zad“ ze strany Číny. Laskavý čtenář si jistě vzpomene, jak na olympiádě v Pekingu Vladimír Putin a Si Ťin-pching tvrdili, že přátelství mezi jejich zeměmi nemá „žádné limity“ a žádné „zakázané“ oblasti spolupráce. Putina povzbudilo právě „bezbřehé přátelství“ se Si Ťin-Pchingem, prezidentem Číny a také ti, kdo jeho činy omlouvají, argumentem, že byl vyprovokován rozšiřováním NATO a doporučují mu dát, co chce, aby se předešlo katastrofě. Číňané dokonce poprosili Vladimíra Putina, aby s invazí na Ukrajinu začal až po skončení olympiády. Vladimír Putin dokonce přesunul vojenské jednotky od ruských hranic s Čínou, čímž dal najevo důvěru ve své vztahy s Pekingem. Jak můžeme pozorovat, během ruské invaze na Ukrajinu ze strany Číny žádná významná materiální pomoc nepřišla. Spíše naopak, čínské banky, včetně Čínou kontrolované Asijské investiční a infrastrukturní banky přestávají úvěrovat Rusko a Bělorusko (ZDE). Dostali od Američanů lepší nabídku, nebo jen upřednostnili svoje národní zájmy? Víme, že Číně chybí suroviny a Rusko jich má přehršel. Platí jednoduchá rovnice: čím budou Rusové slabší, tím snazší bude pro Číňany zmocnit se jejich surovinových zdrojů. Jen pro ilustraci: na Sibiři se nachází 85 % všech ruských zásob olova a platiny, 80 % uhlí a molybdenu, 71 % niklu, 89 % ropy, 95 % plynu, 69 % mědi, 44 % stříbra a 40 % zlata a 60 % ruských zásob rašeliny. A co se týče Antarktidy, odborníci předpokládají, že se v ní nachází obrovské množství ropy, železné rudy, mědi, zlata, diamantů, uhlí a niklu. Rusko, bez surovin bude chudou a naprosto bezvýznamnou zemí.

Američané, na rozdíl od Rusů našli správnou taktiku, jak si Ukrajinu ve sféře svého vlivu udržet a za druhé, dokázali „umravnit“ svoje spojence, kteří je nakonec plně podpořili. Američané vědí, že jedna věc je zem dobýt a druhá se v ní udržet. Američané potřebují, aby Ukrajinci - po předpokládané porážce - přešli na platformu partyzánského boje, protože Ukrajina sousedí se čtyřmi členskými státy NATO, ze kterých jim může proudit podpora. Jak víme odboj, který je spolehlivě zásobován, má dost bojovníků a bezpečné útočiště za hranicemi může trvat věčně a může zbavit okupující armádu vůle bojovat. Chytit Rusko do pasti druhého ruského Afghánistánu je cílem americké strategie boje o Ukrajinu. Američané proti Rusku jimi bojují i na ekonomické frontě, formou ekonomických sankcí.

Rizika světové finanční války

Příliš se nezmýlím, označím-li ekonomické sankce za strany USA a jejich spojenců za křížovou finanční výpravu (válku) proti Rusku. Jako o finanční atomové bombě lze hovořit o zmrazení finančních rezerv Ruské centrální banky, které tvoří - v převážné míře - naakumulované zisky mnoha let ruského prodeje energií. Zákaz jakékoliv transakce s ní způsobí, že Rusko nemůže použít velkou část svých rezerv na záchranu rublu a potažmo celé ekonomiky. Druhou atomovou bombou je odchod velkých zahraničních firem z Ruska. Aktivity v Rusku zastavuje například British Petroleum, BMW, Coca Cola, Dell, DHL, Intel, Samsung Electronics, Apple, Hermes, Google a Aoole Pay, Visa a Mastercard, Škoda Auto a další. Firemní bojkot Ruska doplňuje sankce, které na Rusko uvalily státy a mezinárodní instituce. A co rizika? Jistě se mohu mýlit, ale troufnu si odhadnout, že si Rusové si nakonec řeknou: „K čemu nám je svět, kde není místo pro Rusko? A sáhnou po zbrani (možná i té atomové). V žádném případě bychom to neměli nechat tak daleko zajít!

Zítra: „K čemu nám je svět, kde není místo pro Rusko“?