Putin se chová jako car. Na první pohled to vypadá, že co řekne, to platí a vlak přes to nejede. Mění generály jako ponožky, anektuje cizí území a vypadá spokojeně.
Na druhý pohled to ale už tak super nevypadá. Putin sice haraší jadernými zbraněmi, zmobilizoval velké množství ruských záložáků, možná nechal vypravit i vlak s jadernými kompetencemi a rozhýbal i největší ponorku na světě, kterou po 30 letech stavby spustili na hladinu letos v červenci.
Ale dějí se mu i malé nepříjemnosti. Některá anektovaná území ani neovládl, o kus dalších přišel hned druhý den, a tento trend pokračuje.
Z jeho štábu sílí hlas o použití taktických jaderných zbraní. Problém je, kde je použít. Na čerstvě anektovaném, tedy ruském území? Na frontě, kam chce nahnat statisíce povolanců? Jediné, co přichází v úvahu, je použití těchto zbraní v týlu Ukrajinské armády. Což by zjevně neprošlo bez odezvy NATO, o tom již dnes asi nikdo nepochybuje. Jaderné zbraně nejsou hračka, jejich použití je hodně přes čáru.
Nepochybuji o tom, že Putim koketuje i s myšlenkou použití strategických jaderných zbraní. Ale v tomto případě to není on, kdo jediný ty zbraně může "odpálit". Jeho rozkaz by šel přes celý řetězec lidí, z velké části pohlavárů Putinova režimu. O tom, jaká je mezi nimi chuť bojovat, svědčí nedávný žertík novinářů na úkor Peskova mladšího. "Já jsem pan Peskov, já rukovat nemusím".
Jak kdosi trefně poznamenal - Stalin poslal na frontu i svého syna, aby otce jiných synů nenapadlo hledat nějakou protekci. Peskov svého syna na Ukrajinu nepošle a Putin na to nereaguje.
Nejspíš proto, že už dávno neomezeným vládcem Kremlu, potažmo Ruska, není.
Je to dobrá zpráva, nebo ne?
