Bylo to tehdy na jaře roku 2005 velmi zábavné srovnání. U nás úřadovala vláda Stanislava Grosse a na semináři o korporátních daních na Slovensku a v České republice, rok po daňové reformě, kterou na Slovensku od 1. ledna 2004 zavedla tehdejší Dzurindova vláda, přednášeli mladí náměstci ze slovenských ministerstev. Většinou absolventi prestižních amerických ekonomických univerzit. Ve svých prezentacích ukazovali různá zajímavá čísla, třeba o kolik narostl absolutně výběr daní snížením jejich procentní sazby.
Tedy praktické ověření některých ekonomických teorií. Mimo jiné mne tehdy zaujala především informace o tom, že slovenské ministerstvo financí přesně eviduje nejen počet českých firem, které přesunuly své sídlo na Slovensko, ale speciálně se věnuje firmám jejichž obrat je minimálně nad 1 miliardu korun. Během prvních 10 měsíců roku 2004 bylo podobných českých firem 12.
Pár hodin po vystoupení slovenského náměstka na stejné téma na semináři hovořil i český pracovník ministerstva financí. Na přímý dotaz přiznal, že české ministerstvo netuší zda vůbec a případně kolik a jak obratově velkých českých firem přesunulo svá sídla na daňově příznivější Slovensko.
Od té doby se periodicky objevují články o tom, jak české firmy přesunují, navzdory všem „reformním opatřením“ našich vlád, svá sídla mimo dosah českého státu.
V roce 2010: Daňový exodus: Z Česka uteklo nejvíce firem za 4 roky. I kvůli nejisté politické situaci
A v roce 2012: Přesun sídel firem do daňových rájů dál prudce roste
Hospodářské noviny ve svém článku v roce 2010 uvedly tehdejší vyjádření příslušného ministerstva:
„...Ministerstvo financí podle dřívějších vyjádření odhady objemu daní, o které ČR v souvislosti s daňovými ráji přichází, nemá...“
Myslím, že to je takové pěkné a hutné vyjádření přístupu státu k celé problematice. Nejenom, že na ministerstvu financí nejsou schopni připravit českým firmám takové podmínky aby neodcházely, ale jak se zdá naopak ani netuší, co se kolem nich děje a proč by takové podmínky vůbec měly vytvářet.
