Dolní komora britského parlamentu má 650 poslanců. David Cameron a jeho konzervativci získali 306 poslaneckých mandátů, vládnoucí labouristé 258, liberální demokraté 57 a zbytek menší strany. Volby byly minulý čtvrtek, dnes má Velká Británie premiéra. Šéf labouristů Gordon Brown včera oznámil, že odstupuje z funkce britského ministerského předsedy. Jako svého nástupce královně doporučil šéfa konzervativců Davida Camerona.
Nechci se pouštět do zbytečného srovnávání britské a české politické scény a úrovně britských a českých politiků. Co mne ale na volbách ve Velké Británii opravdu pobavilo jsou komentáře v českých novinách. Hned v pátek, den po britském hlasování, se objevily v našich novinách úvahy o povolebním patu. Když jsem zahlédl titulek komentáře politologa Tomáše Lebedy Nevyzpytatelný většinový systém zpozorněl jsem. A po první větě „Britský volební pat není žádným velkým překvapením...“ mne napadlo, že buď neumím počítat já, nebo pan Lebeda. O jakém patu to on a další žurnalisté hovoří? Konzervativci a liberální demokraté mají dohromady 363 křesel. Velmi pohodlná většina.
Pat totiž vypadá poněkud jinak. Třeba když to skončí 100:100.
Většinový jednokolový volební systém opět prokázal, že pro vznik funkčních vládních sestav, ať už koaličních, nebo jednobarevných, má podstatně více předpokladů, než poměrný.
Myslím, že nejen já, ale mnozí další by si jistě přáli podobný „pat“ jako byl ten britský i v našich květnových volbách do Poslanecké sněmovny. A také abychom měli premiéra pět dnů po volbách.
