Poprvé se mi zdálo, že jsem se přeslechl, když jsem v úterních večerních zprávách zahlédl pana ministra zdravotnictví. Udělalo se mu špatně na dovolené při cyklovýletu, musel do nemocnice. Po noci strávené na lékařském pozorování jej propustili. Při odchodu na otázku novinářů jestli musí i pan ministr platit, odvětil šéf rezortu zdravotnictví, že za jeden den v nemocnici se neplatí. Lehce mi spadla brada. Ministr Heger na tom musí být finačně velmi špatně, když takto veřejně přiznává, že těch šedesát korun nazaplatil bez vyzvání a hned.
Někdy o člověku více řekne takový drobný detail více, než všechny životopisy a novinové rozhovory dohromady.
Myslel jsem si, že tím celá záležitost skončila. Čtvrteční televize ovšem přidala do mozaiky trapné malosti další významný dílek. V reportáži o pseudoproblému, zda se za jeden den v nemocnici má, nebo nemá platit, zazněla mj. i tato věta:
„...Ministerstvo pro jistotu fakturu zaplatí...“
Představa, jak si člen vlády nechává z rozpočtu svého ministerstva proplácet 60,- Kč (slovy šedesát korun) za nevolnost, která jej postihla při jeho dovolené mě pobavila. Možná bychom mohli uspořádat menší veřejnou sbírku. Kdyby se třeba do „Hegerova poplatkového fondu“ vybralo tak 300 korun, mohl by pan ministr vyrážet na kolo častěji.
