Důvod,že Bůh je a nemlčí, je ve stvoření.

Protože je zde vesmír, stvoření, potom musel být zapříčiněn něčím jiným než sám sebou. Příčina, že stvoření je, stojí vně. Zákon příčiny a následnosti říká, že každý konečný, ohraničený jev je zapříčiněn něčím z vnějšku, nikdy ne sám sebou.                

Tento důvod má dva stupně. První stupeň je, že vesmírné stvoření muselo být od svého prvopočátku zapříčiněno. Druhý stupeň je, že vesmírné stvoření potřebuje udržující příčinu v každém i tomto okamžiku, aby spojitě existovalo. Tedy:

1. Vesmírné stvoření bylo od svého prvopočátku zapříčiněno:

Tento důvod nám vlastně říká, že vesmírné stvoření je omezeno už v tom, že mělo počátek, a že bylo zapříčiněno z vnějšku. To se dá shrnout do třech bodů:

1. Vesmírné stvoření má počátek

2. Cokoliv, co má počátek, muselo být zapříčiněno vnější příčinou, nikdy ne samo sebou.

3. Proto vesmírné stvoření bylo zapříčiněno něčím jiným než samo sebou, a tou vnější příčinou je Bůh.

Mnoho lidí se snaží vyhnout tomuto logickému závěru, a tvrdí, že vesmírné stvoření je věčné, a nemělo žádný počátek. Populární americký hvězdář Carl Sagan, průvodce televizních naučných pořadů, řekl: "Vesmír je vše, co je, vše, co kdy bylo nebo kdy bude." Takhle se také ještě nedávno mluvívalo o Leninovi. Také jsem si to kdysi myslívával. Jak odpovědět?

1. Vědecké důkazy pevně podporují myšlenku, že vesmír měl počátek, že tu prostě nebyl "odvždy". Zastánci této ustálené teorie věčného vesmíru bez počátku musí věřit, a také to ve svých vědeckých pojednáních prohlašují, že vesmír produkuje bez ustání vodíkové atomy, které vznikají z ničeho. Je očividné, že víra v Boha je jednodušší, přijatelnější a logičtější než víra ve samovznikající vodík. Dnes už většina vědců zastává teorii překotného velkého třesku. Nezapomínejme, že je to stále jenom teorie, domněnka. Hlavní důkaz počátku vesmírného stvoření spočívá ve druhém termodynamickém zákonu, který říká, že práceschopná energie vesmíru se neustále zmenšuje. Jestliže se však zmenšuje, potom vesmír nemůže být věčný. Co se odvíjí, muselo být nataženo. Velký třesk je dnes nejpřijímanější domněnka zrodu našeho vesmíru. Jestliže je pravdivá, potom žádný vědec nemůže vysvětlit, a také to přiznává, co zapříčinilo tuto neuvěřitelnou explozi. Vědecké stopování minulosti končí v momentě stvoření.

Kromě vědeckého důkazu, že vesmírné stvoření mělo počátek, je zde ještě filozofický důvod. Čas totiž nemůže jít zpět do historie věčně. Je veskrze nemožné, aby čas prošel nekonečnou řadou časových momentů. Můžeme si představit, že na úsečce mezi dvěma body je nekonečný počet bezrozměrných imaginárních bodů. Kdyby skutečně byly bezrozměrné a bylo by jich nekonečné množství, a museli bychom přes každý projít, potom bychom nikdy nemohli urazit jakoukoliv i tu sebekratší vzdálenost. Vždy by byl před cílem další bod, který bychom museli minout. Podobně, kdyby vesmír neměl historický počátek, nikdy bychom nemohli v čase dosáhnout současnosti, protože bychom mohli vždy před dnešek předstrčit ještě další moment. Protože však nežijeme v imaginárním abstraktním matematičnu, ale konkrétním, skutečném vesmírném stvoření, tak kvantum vzdálenosti i času mají svůj rozměr a nejsou nekonečně malé. Nekonečně malé věci, i kdyby jich bylo nekonečně, je nic. Miliard nul je nula. A protože vesmír byl stvořen v určitém historickém momentu, mohl čas doběhnout až do dneška. Reálná současnost je důkaz počátku, tedy stvoření - zapříčinění vesmíru.

Na počátku (čas) stvořil Bůh (příčina) nebe (prostor) a zemi (hmota). (Genesis 1:1)