Když loni odešel Václav H. , osiřelí dvořané ztratili vůdčího ducha i smysl. Kdo z nich kdy chápal, jak jde vlastně dohormady Pravda s Láskou ? Po pohřbu V.H. zůstala nám Lež a Nenávist.
Když pařížský dopisovatel Lidových novin Ondřej Sekora přivezl v roce 1927 ze zednářské Paříže do večerního Brna vizi všehoschopného mravence jako modelu bezskrupulózního, flexibilního, workoholického kosmopolitu - Nadčlověka Nové doby požívajícího v hojné míře lihoviny (viz Opilý mravenec, první díl Ferdovského eposu), Sekorův redakční kolega Rudolf Těsnohlídek, autor světoznámé svobodomyslné a nevázané Lišky Bystroušky raději se v lednu 1928 zastřelil. Vysvětlení Těsnohlídkova činu byla a jsou různá, např. že odmítal stěhování redakce Lidových novin z Brna do Prahy, jiní za vším hledají ženskou, - ale jedno je jisté: Představa živoření v totalitě mravenčího státu byla jeho citlivé duši cizí.
Jak víme, Těsnohlídek se nemýlil.
Brzo nastoupili hnědí mravenci a hned po nich rudí. Po rojení hnutí inspirovaných společenským hmyzem zavládla zdánlivá sametová svoboda, kterou si mnozí z nás mylně spojili s érou panování dramatika Václava H. Leč dramatik nebyl tak nesmrtelný, jako snad jeho divadelní tvorba. Bohužel - vděčný ansámbl H. absurdního divadla jakoby s Václavem H. pochoval i polistopadový režim.
Pravověrní fanoušci H. kousků totiž Václava K. NIKDY NEPŘIJALI JAKO LEGITIMNÍHO PREZIDENTA.
Zatímco dramatický hrdina H. bručel v base, bankovní úředník K. se brodil šedou zónou, stejným normalizačním marastem z práce na schůzi, ze schůze do pivnice, z restaurace do sámošky, z krámu k telce, a v sobotu po ránu, když ne v pátek k večeru na chatu; jako naprostá většina národa, stejný jako všichni, ale arogantní - a to se neodpouští.
Protože jediný, kdo tady měl povolení odpouštět byl V.H.
A V. H. neodpustil.
Čili bezradné siroty nepřátelským zlým světem bloudící po něm zůstaly. Jak dál s nepolitickou politikou, Janem Patočkou, bytovými semináři, humanitárním bombardováním, Láskou a Pravdou? Kdo poradí ?
Ex Oriente Lux.
Nejpozději od prosincového pohřbu 2011 máme možnost U Nás pozorovat metamorfózu politologie na entomologii, respektive proměnu politiky v mraveniště. A stále víc dezorientovaných pohrobků V.H. nachází křídla k rozletu pod vedením azerbajdžánského myslitele brněnského původu Josefa Škrly.
Naposled se k brněnským Mravencům přihlásil pan Joch. Proč?
Teprve učení Velkého Škrly Brněnského totiž dává odpověď na tíživou otázku, jak se vypořádat dědictvím komunismu.
Jak?
V brněnském hantecu se překládá komunista jako komár a komunismus = Komárov.
Mravenci jsou Mravenci. Komáři jsou nepřátelé. Komáři jsou všichni, kdo nejdou s námi. Kdo nejde s námi, je komár. Komára není hřích prostě zamáčknout. Mravenec je náš. A kdo je komár, o tom rozhoduje Škrla.
Je to prosté.
Staň se Mravencem a zvítězíš ! - toť volání doby.
Horký podzim od svátku svatého Václava k výročí pohřbu Václava H. Velikého ukazuje, kdo je kdo.
Metanol a Chrastava je jen začátek mravenčí kampaně.
