Včerejší večerní zápas fotbalových reprezentací Německa a České republiky skončil výrazným vítězstvím Brücknerova výběru. Nešlo si ale nevšimnout, v jakém světle se opět ukázala česká malost, tentokrát v podání našich fanoušků.
Ne, nehodlám teď pouze kritizovat, vůbec ne, fanoušci reprezentace jsou v zahraničí obvykle slušní, mají pravděpodobně dost velký respekt před zákonem a hlavně před pokutami, museli by totiž sáhnout hóódně hluboko do kapsy a tak dělat problémy se nevyplatí. Jenže je tady stále takové ALE, ta pověstná třešnička na dortu, která nám je jednoduše cizí.
Pokud nevíte, o čem mluvím, vzpomeňte si na hřmotné a veselé "AUF WIEDERSEHEN!!!", kterým se Česi posmívali německým fotbalistům. Ano, to bylo regulérní a dětinské posmívání se. Vedli jsme sice už 3:0, ale myslím, že by se to bez této trapné vsuvky dalo obejít, jenže to bychom asi ani nebyli my, že? Když už se někomu něco nedaří, tak si ještě přisadíme. Hloupá vlastnost. Navíc to bylo i nelogické, Němci měli postup zajišten již od soboty a kvalifikace nejsou vyřazovací boje, tak se vlastně nic nestalo.
Naproti tomu i Němci ukázali svou tvář a to za stejného a pro ně velmi nepříznivého stavu a dokonce i po onom českém "vyprovázení". Z reproduktorů se ozvalo krásnou a plynnou češtinou organizační oznámení a hned po něm přišlo na řadu přání šťastné cesty domů a také "na shledanou", ovšem ne již trapné, ale upřímné, totiž na shledanou na ME v Rakousku a ve Švýcarsku.
Dva naprosto rozdílné přístupy, dva sousedé a tak jiní. Nejsem zastáncem názoru, že u nás je všechno špatně a v Německu naopak, ovšem rozdíly jsou stále markantní a příklad, který jsem uvedl, je toho zářným důkazem.
O pár věcech na závěr není pochyb. Naši vyhráli, Němci prohráli, na ME jedou oba celky, po euforii nebo smutku nebude už zítra ani památky, ale ta část stadionu, která v noci překračovala hranice směrem na východ má o mnoho větší šanci, že ráno šlápne do hovna, než ta druhá. Tak AUF WIEDERSEHEN v čistém Německu.
Přeji Vám pěkný den.
