Rosickýmu píchlo ve svalu a trenérovi Vrbovi u srdce

Pohled na padajícího Rosu nás moc zabolel. Jeho tělo nevydrželo enormní zátěž obou zápasů. Trenér Vrba přišel o svého tvůrce hry a lídra pro rozhodující zápas s Tureckem. Bylo možné tomu předejít?

Všichni, co již roky fandíme i díky Tomáši Rosickýmu Arsenálu, jsme sledovali jak náš Rosa dlouhodobě a opakovaně laboruje se zraněním a nedaří se mu návrat do sestavy. Obdivovali jsme trenéra Wengera a celý klub, s jakou péčí se o zraněného hráče stará a jak ho podporuje. V lednu konečně naskočil skoro po půl roce do zápasu proti Burnley a celý stadion ho přivítali takovým způsobem, že až mrazilo. I tehdy hráč říkal, že je naprosto zdráv.

Naše radost však trvala jen pár minut, Tomáš si přivodil další zranění a musel opustit hřiště. Bylo to hodně smutné a pro Tomáše určitě stresující. Ale Rosa stále bojoval o návrat na hřiště. Měl před sebou vidinu ME ve Francii a chtěl se rozloučit s diváky, kteří si moc přáli vidět svého Mozarta v posledním zápase v dresu Arsenalu. 

I tehdy Rosický avizoval před zápasem, že je zdráv a připraven proti Tottenhamu nastoupit. Trenér Wenger ho však na tento zápas nedal ani na lavičku. Po zápase to vysvětloval rozlobeným fanoušků tím, že ten zápas byl tak důležitý, že nechtěl riskovat výsledek. Asi už věděl své a zachoval si chladný profesionální přístup kam nostalgie a zásluhy nepatří. Vrba si mohl oddechnout, že jeho vysněný lídr přijede na sraz v relativně dobrém stavu.

Rosický se stal volným hráčem a ihned se začali rojit spekulace o jeho možných přestupech. Ale také o jeho nejistém zdravotním stavu. Na diskusních fórech se dokonce i sparťanští fandové dohadují, zda hráčův případný příchod do Sparty je ta správná volba. Agent Paska nás ujišťoval, že Rosický je vyléčený a připravený hrát. Tajuplně naznačuje velký zájem o Rosickýho služby doma i v zahraničí. Křetínský v hlavě počítá a Tvrdík bezhlavě vystřelí svojí zaručenou informaci, že když Tomáš řekne ano, tak je druhý den v Číně. 

K napsání mého článku mě vyprovokovala prohlášení Tomáše Rosického po zápase s Chorvatskem. Nemohl jsem uvěřit jeho slovům, takto ho vůbec neznám. Vždy se mi líbila jeho skromnost. Jeho hru prožívám již od působení v Dortmundu, kdy společně s Kolerem přiváděli Jižní tribunu k bodu varu. Ale proč nás chce najednou přesvědčovat o své nepostradatelnosti, proč tolik patosu. Má to Tomáš Rosický vůbec za potřebí?

Po zápase s Chorvaty nám vylíčil jak se obětoval pro tým : "Věděl jsem, že i když za to zaplatím zdravotně, musím něco udělat. Myslím, že se mi skvěle povedlo vybláznit fanoušky." Televizním divákům oznámil, ještě dřív než svému trenérovi, že na ME už dohrál. Vrba jen kroutil hlavou a já také. To samé ještě zopakoval druhý den v rozhovoru se Zdeňkem Grigerou a znovu potrhl své zásluhy: "Myslím, že jsem tomu včera strašně moc pomohl, abychom vyválčili bod." Nikdo mu jeho zásluhy nebere. Všichni víme jak je jeho přítomnost na hřišti pro spoluhráče důležitá. Ale takové sebehodnocení by si snad nedovolil ani Rooney.

Můžeme se ptát, zda je vůbec profesionální hrát přes závit a čekat kdy to rupne. Už proti Španělsku jsme viděli, že se Rosický tak od 65 minuty ztrácí. Mávnout si na střídání, když je ten lídr, musí být asi hodně těžké, zejména když ho trenér Vrba po celou dobu podržel a prezentoval ve skvělé kondici. Všichni jsme viděli, že to tak není. A pak přijde slabý odkop od vápna, na který již nezbyvá síla a vzápětí gól do naší sítě. Možná právě v závěru tohoto zápasu se rodilo Rosického zranění v utkání s Chorvaty a vyřazení z mužstva. Pokud nerespektujeme varovné signály vlastního těla, tak nám to tělo vrátí. A Rosického tělo zareagovalo nekompromisně. Nechci sahat nikomu do svědomí a být generálem po bitvě. Tam by si měl možná sáhnout sám Rosický a trenér Vrba, který tolik otálel s jeho vystřídáním v prvním zápase. Obětavost pro tým je určitě záslužná, ale měla by mít své rozumné hranice. Rosický dohrál a tím výrazně oslabil svůj tým pro rozhodující zápas s Tureckem. Trenér Vrba přišel o svého tvůrce hry a fouknul Turkům vítr do plachet. Je tento hazard opravdu na potlesk ve stoje?

Tomášovi Rosickýmu nikdy nezapomenu skvělé zážitky, které mi připravil svým fotbalovým baletem a přeji mu brzké uzdravení a návrat do velkému fotbalu. A našim klukům přeji, aby šli na ME co nejdál. Ale to asi nejsem sám.

Pavel Vildomec