Na cyklostezce A-2 jako na dálnice D-1

"Náš zpravodaj hlásí, že na cyklostezce A2 u Modřanského nádraží v Praze se stala vážná nehoda cyklisty s bruslařem a jeho psem. V místě přistává vrtulník záchranné služby. Úsek můžete objet na pramici místního převozníka." 

Podobných hlášení se můžeme na této cyklostezce v brzké době dočkat. Víkendová jízda zde pomalu připomíná svým hustým provozem návrat dovolenkářů z letních prázdnin nebo zdivočelých motorkářů z Velké ceny v Brně na D1. 

Velmi populární cyklostezky A1 a A2 kolem Vltavy a Berounky v Praze a okolí přitáhnou s prvním jarním sluncem tisíce milovníků pohybu všeho druhu. Na cyklostezce se zde potkávají cyklisté, bruslaři, koloběžkáři, kočárkáři, skateboarďáci, hůlkaři a psovodi. V pozdních odpoledních hodinách i sportovci vracející se s celodenní rekreace v místních restauracích a bufetech, kteří se kochají střídavě pohledem na řeku a do půllitru. 

Jezdím sem rád, ta příroda dělá dobře. A ten aktivní pohyb samozřejmě také. Když se kolem vás ladně mihne odvážně oděná dívka na bruslích, tak se vám z toho poryvu větru zatočí hlava. I já bych se rád kochal, ale v tom šíleném provozu je to zcela nemožné. Jestliže ještě před pár lety jsem při jízdě na kole nepřehlédl nudistky na pravém břehu blízko Ledáren v Braníku, zaznamenal úspěšné patování na jamce č. 6 na blízkém golfovém hřišti, tak otočit v dnešním provozu hlavu je prakticky sebevražda a vrtulník na cestě. 

Můj víkendový zážitek začal tentokrát hned po pár kilometrech. Jen na poslední chvíli jsem zabrzdil před malou holčičkou na kole, kterou v protisměru tlačil tatínek před sebou za zádíčka. Holčička se naštěstí lekla a spadla na zem. Naštěstí proto, že jinak by sjela po kamenech do řeky. Reakce otce - vychovatele dětí ke sportu a samostatnosti byla typická: " Musíš dávat pozor Evičko." Jenom jsme zírali a holku utěšovali, otec zatím poučoval a vůbec se nestyděl. Potkávat zde některé bruslaře je přímo ruská ruleta. I u batolete, které dělá své první krůčky, je možné předvídat co udělá nebo kam upadne. Taková ta paní, co dostala své první brusle pod stromeček a vytáhla je konečně taky na vzduch, že jako zhubne, je přímo pohroma. Zejména když jí někdo poradí ať si to jde rovnou zkusit na A2. A když pak taková "bruslařka" balancuje před vámi jako provazolezec bez jištění, tak máte dvě možnosti. Usadit se na první občerstvovačce nebo nasednout na přívoz a pokračovat na druhém břehu. 

Jiná kapitola je peloton jezdců na bruslích oblečených do týmového outfitu. Oni to tedy umějí, to jo. Lahodné pohyby, bezchybný styl, vítr ve vlasech. Někdy se drží i za ruce a jedou jako vláček. A to pak čumíme. Nejvíc je asi baví předjíždění. Jakmile dostanou nepatrný prostor v rozestupu ukázněných jezdců před nimi, tak tam ten jejich vláček bleskově zaparkuje a přibrzdí ostatní účastníky zájezdu v obou směrech. A když se pak k takovému nečekanému frmolu přimotá nezkušený začátečník nebo dítě, tak to může hodně bolet. Samozřejmě většinou ty ukázněné.

No a pak jsou tu s námi také "Sagan, Pantani a Armstrong", kteří kolem vás prosviští na silničkách za sto papírů / tak ti mě štvou vůbec nejvíc /, že vám leknutím vypadne láhev z rámu a cítíte se tak nějak poníženě. V ten moment je třeba pevně držet řídítka, protože vzápětí se kolem vás mihne nahrbený stíhač, který jde tvrdě do pedálů, aby se udržel v háku ve vedoucí skupině. Kolem jen slyšíte zoufalé výkřiky: "Aničko pozóór, rychle na stranu!" "Táto přitáhni si toho psa!" "No viděli jste to, co to bylo za vola!"  Nakonec je to cyklostezka a oni jsou přece cyklisti. 

 ??Asi každý, kdo pravidelně jezdí "relaxovat" na A1 a A2 má z jízdy na zdejší cyklostezce svůj nezapomenutelný zážitek. Věřím, že převládají většinou ty pozitivní. I když je nás každý rok víc než vloni, tak při vzájemné ohleduplnosti to můžeme na té naší cyklostezce v klidu přežít ve zdraví a kochat se při tom pohledem na krásnou přírodu kolem.

Pavel Vildomec 

vildomec.blog.idnes.cz