Na konci června 1965 vtrhla do Braníka Spartakiáda. Do naší školy se nastěhovaly spartakiádní cvičenky z Moravy a Slovenska. A děli se věci!
Šedesátá léta jsem jako kluk prožil v Braníku. Bydleli jsme blízko Vltavy. V létě k nám z Barrandovských teras zněla večerní hudba a ráno nás svolávaly zvony kostela do školy. My jsme však věděli, že už se to blíží. Brzy nás ve škole vystřídaly ženy a dorostenky se cvičebním náčiním, které se ubytovaly v našich třídách. A tak jsme mohli v pohodě vyrazit na Spartakiádní prázdniny. Dobrý týden volna navíc. V pohodě však nezůstali braničtí muži. A děli se věci!
Z drogerie okamžitě zmizel Pitralon a žiletky Astra. Na prezervativy už nezbylo. Někteří muži se začali mýt teplou vodou i ve všední den a trávili čas u zrcadla. Branické ženy a dívky lehce znervózněly a začaly vařit teplé večeře. Braník se až k Vltavě na čtrnáct dní proměnil na něco jako olympijskou vesnici.
Branická ulice dostala ráz lázeňské kolonády kde korzovaly nově vytvořené páry. Muži nosili kabelky svých partnerek přes rameno a byli vůbec galantní. Jestliže první dny byly takové oťukávací, tak po prvním týdnu si pánové přebírali cvičenky hned u školy a zahnuli s nimi rovnou na Dobešku. Nevím jak dnes. Ale dříve, když jste se dívky zeptali zda půjde na Dobešku, tak to rozhodně do divadla nebylo.
Změnilo se klima i v branických hospodách. Ti co tvrdili, že je nějaká blbá Spartakiáda nezajímá a už vůbec nemusejí vidět Antonína Novotného na tribuně Strahovském stadionu, najednou znali spartakiádní cvičení žen a dorostenek nazpaměť a jako "doprovod" navštívili všechny generálky. Kamarádi z Jezerky, kteří stejně jako já poslouchali na Laxíku Stouny a v noci zoufale ladili Johna Peela na BBC 1, si cestou z hospody domů broukali spartakiádní skladbu dorostenek a někteří později i skladbu žen.
Starší karbaníci z Kovárny a od Vrtule se proflákli tím, že si začali objednávat panáky slovensky. Zarytí pivaři, kterým se o Branickém pivovaru zdálo i v noci, se nesměle ptali výčepního na Moravské víno. A to v době, kdy víno bylo jen bílé a červené. Všichni se modlili, aby holkám při cvičení moc nepršelo a nemusely si lehat do bláta Strahovského stadionu. Chudinky naše.
Spartakiáda skončila. Cvičenky se rozjely domů plné zážitků a některé obtěžkané nejen kufry. Doma jim ještě nějakou dobu ulítlo "ty vole" a vyprávěly, že to cvičení byla docela dřina. Braník popisovaly jako slušně vybavenou vesnici, z které bylo docela blízko do Prahy. Braničtí muži se těžce vraceli zpět do všedního života. V hospodách to ještě týden nehučelo. Od stolů zaznívaly cizí názvy jako Humpolec, Hustopeče, Senica a někdo se dokonce sháněl po mapě. Byl slyšet i zoufalý povzdech: "Jak to jen do příští Spartakiády za pět let vydržíme!" Jo, ono se řekne blbá Spartakiáda.
Pavel Vildomec
vildomec.blog.idnes.cz
