Cesta do Ameriky

Je to tady! Už nezbývá ani týden do odletu a já ještě nemám ani sbaleno, ale natěšená jsem řádně. Tuhle šílenost jsem si totiž plánovala usilovně 3 měsíce, neusilovně 13 let.

Všechno to začalo loni v Řecku, kde jsem pracovala jako průvodce a začla se tam v období samoty (svým způsobem je tam každý tak nějak sám, byť má pořád kolem sebe někoho) zaobírat myšlenkou o pobytu v Kanadě. Po návratu z Řecka jsem si ještě vyjela do Belgie a Lucemburska, abych se nakonec vrátila do Prahy a do práce, která mě už předtím nebavila a ubíjela. Nic, všechno zlé je k něčemu dobré a díky Řecku mi byly vráceny daně. A co s nimi? Nápad desetiletí: vrátím se na místo, kde jsem byla kdysi hodně šťastná, půjčím si tam auto a budu takový vlk samotář. Jednoduché jako facka. Koupila jsem si letenky za krásných 13 tisíc z Prahy do Toronta s návratem z Montrealu na necelé 4 týdny.

Plánování mohlo začít. Uprostřed plánování se přidala i kamarádka, takže jsem si to nakonec celé přeplánovala a už to nebyla jen Kanada, ale i USA, New York a velká jezera. Přiznám se, jsem ve svém živlu, když tohle můžu dělat. Společníkem mi je žlutý panáček v Googlu, cestovatelské blogy a sklenka vína. Ono to až taková sranda není, jak se na první pohled může zdát. První věcí, kterou jsem udělala, bylo pronajmutí auta. Objednala jsem si jej v půjčovně Enterprise a model Kia Rio, pro 2 stačí a nemáme v plánu v něm přespávat. Následovala eTA, ESTA, pojištění a ubytování po trase. Zvolila jsem booking.com z jednoho důvodu. Mám to hezky přehledně pod jedním kontem, rezervace můžu měnit a zatím jsem s bookingem neměla špatnou zkušenost. Největším ořechem bylo něco najít po trase, abych se neuřídila k smrti a aby to nebylo někde uprostřed ničeho plné švábů... Je pravda, že jsem to měnila tak na pětkrát, dokud jsem nebyla 100% spokojená s výsledkem.

Když bylo vyřešené ubytování, bylo na řadě bádat, co vlastně budeme dělat. Nejsem příznivcem plánů dopodrobna, ale při takovém výletě prostě plán být musí. Prvních 5 dní je jasných – Toronto. Po Torontu následuje přesun na Niagáry, z Niagár do New Yorku, z New Yorku přes Pensylvánii až k Huronskému jezeru, posledním bodem bude Tobermory a pak přesun zpět do Toronta, vrátit auto a přesun k známým do Ottawy, kde to bude nejvíc nostalgické a tím svůj pobyt zakončím. Před odjezdem do Toronta doporučuju koupit City pass, vyplatí se :-). Pokud stejně jako já chcete jet do Ottawy, je třeba auto vrátit tam, kde jste si ho půjčili. Respektive, můžete jej vrátit i v Ottawě, ale zbytečně platíte hodně peněz navíc. Nastala otázka, zda zvolit bus a nebo vlak na přesun do Ottawy. Já zvolila vlak. Bus je sice levnější, ale o hodinu pomalejší a asi budu i ráda, když chvilku pojedu po něčem jiném než po silnici.

A když už všechno máte takhle hezky naplánované, tak vám zbývá čas řešit i takové věci jako jsou dopravní předpisy, jak jezdit s autem, co má automatickou převodovku, kde zaparkovat a celkově, jak to v USA funguje. A taky se můžete pomalinku balit. My pojedeme s krosnama, nedovedu si nás představit na takovém roadtripu s kufříky :-). Hlavně na nic nezapomenout, přemýšlet a předvídat. Hodně mi pomohly blogy ostatních, jejich zkušenosti a rady k nezaplacení.

Co k takovému roadtripu potřebujete? Nejvíc asi odvahu, určitě taky zkušenosti s cestováním na vlastní pěst po Evropě, obezřetnost a taky spoustu času a peněz...

Pokud vše bude klapat, ráda napíšu zážitky z cest. A co bude dál? Jak přijedu, budu si hledat novou práci :-). 4 roky v jedné firmě, to už je šílenost... A asi vím, co by mě bavilo, organizovat, plánovat a tak nějak... Vím, že nic nebude jako dřív a že tahle cesta mě posune někam jinam, ale o tom život asi je. Teda alespoń život podle mých představ.