Jdi za svým snem - průvodcování v Řecku, 3. část

Nisyros. Ještě jste o něm neslyšeli? Já taky moc ne, vlastně do té doby, než jsem začala provázet turisty na výletech po Kosu a okolních ostrovech. Nisyros si mě okamžitě získal.

Snad každému se vybaví obrázky ze Santorini. Ne nadarmo je Nisyros přirovnáván právě k Santorini. Spojuje je stejný původ – vulkanický a taky podobná architektura. Na Nisyros se dostanete lodí z Kosu, Rhodosu, ale i z jiných přilehlých ostrovů. Připlujete do přístavního městečka Mandraki, které je na celém Nisyru „největší“ se 750 obyvateli. Nepřehlédnete ikonu panenky Marie ve skále. Celý ostrov je zasvěcen totiž jí a to od 4. století, do té doby byl patronem ostrova samotný Poseidon, vládce všech vod a moří. Poseidona nám připomínají chodníčky položené z malých kamínků, tolik typické pro Dodekánské souostroví. Motivy delfínů, vody, vlnek, trojzubců naleznete snad úplně všude.

Jakmile projdete přístavem, vstupujete do centra městečka Mandraki. Můžete se těšit na příjemné taverničky, kavárny, obchůdky se suvenýry a na neskutečně milé lidi. Svým turistům ráda vyprávím o Řecku, přibližuju jim život místních a taky používám při výkladech starou dobrou mytologii. Nejvíce se mi líbí příběh o vzniku ostrova, který právě pochází ze staré antiky, kdy lidé ještě neznali pohyb litosférických desek a ani žádný vulkanismus jim nic neříkal. Měli za to, že Nisyros vznikl díky válce mezi bohy a titány. Titán Polyvotis totiž porazil největšího boha Dia a ten jej nechal pronásledovat bohem Poseidonem. Když Polyvotis unikal, odkrojil svým trojzubcem kus ostrova Kos (na místě současného Kefalosu) a mrštil jej po něm. Polyvotis neunikl a byl trefen a je uvězněn pod ostrovem. Jak věděli, že tam je? Díky tiše spící sopce. Když tekla láva, měli za to, že Polyvotis krvácí a když jen šla pára, tak dýchal. Díky velkému obsahu síry a díky tomu, že síra neskutečně smrdí, tak byli přesvědčeni, že jeho dech je smrdutý.

Po několika minutách vás klikaté cestičky zavedou ke kostelíku. O tom, že patří panence Marii ani nemluvím. Omámí vás vůně kostela, svíček a taky spousta ikon. Na ikony narážíte v Řecku skoro na každém rohu. Každý ostrov, každá vesnice, každá rodina má tu svoji. Ikony vidíte i na lodích, v autobusech, autech… kousek od kostelíku najdete uličku se schody vedoucí ke skále, ve které je další kostelíček. Celkem je na Nisyru 26 kostelíků.

Pomalu ale jistě je čas na přesun ke kráteru. Pro mě tohle byl zážitek na celý život. V životě jsem neviděla tolik barev, kráter, ke kterému se dá krásně sejít až dolů. Ze země stoupá pára a přemýšlím nad tím, že kdyby příroda chtěla, tak my lidi jsme proti ní naprosto bezmocní. Tohle místo miluju, a jako bonus tu jste bez mobilního signálu. Kolem nikde nikdo, jen vy a obrovský kráter. Pro představu, kráter má průměr okolo 300 metrů a je hluboký cca 30 metrů.

Nisyros patří mezi mé oblíbené výlety. Hlavním důvodem je klid a nádherná příroda. Dalšími je architektura, jedinečnost a doposud neobjeven turisty z celého světa. Pevně věřím, že si svou tvář uchová i do budoucna a že když už jej budou lidi navštěvovat, že budou respektovat přírodu, klid a ticho kostela… Protože tohle je Řecko, tohle je jedna z jeho mnoha tváří, tohle je život...