Poslední dobou se mi občas stalo, že jsem se dostala do situace, která mě donutila zastavit se a podívat se směrem nahoru k oblakům a pomyslet si nevyslovenou otázku: „Jak to myslíš?!“ Nevidím tam nahoře nikoho konkrétního, jen si čím dál častěji připouštím možnost, že existuje „něco mezi nebem a zemí“.
Těch zkoušek osudu a náhodných setkání nebo zážitků se mi nakupilo docela dost. Myslím, že mne potkávaly i v minulosti, jen jsem k nim prostě byla slepá.
Tak například v mém virtuálním světě internetových aktivit mám kolem sebe dvě nové duše – jednu jsem si našla já a druhá oslovila mne. S oběma jsem se pak setkala i osobně.
Tu, co jsem si našla, na mne dýchla porozuměním, pochopením a nakažlivým optimismem. Vyprávěly jsme si svůj osud, své plány do budoucna, a přestože jsme se viděly poprvé v životě, narazily jsme na některé okamžiky, které byly totožné. Rok narození našich dětí, pouzdro na vizitky, přání jít „ne sám“ na koncert – shodou okolností stejný. Vzájemně jsme se inspirovaly a čas vyhrazený na společné povídání utekl jako voda. Myslím, že nás čeká ještě mnoho společných chvil. Ta struna podobného pohledu na svět se rozechvěla velmi silně.
Duše, která si naopak našla mne a iniciovala osobní setkání, kroužila kolem mého virtuálního světa a trochu nakoukla dovnitř. Nejdřív jsem byla překvapená, když jsme opět narazily na něco společného v našich životech, ale pak mi došlo, že to je asi další signál toho „něčeho mezi nebem a zemí“. Oba moji rodiče pracovali celý život více či méně v obuvnickém průmyslu. A tato nová duše – ano, hádáte správně, jede v botách posledních asi 20 let. Dokonce jsme našly i společné známé….
Nezáleží na pohlaví oněch duší, pro mne byla obě setkání rozhodně obohacující. Jen mám problém s tím nehmotným „něčím“, čeho si nějak víc všímám. A přemýšlím, proč mi tyto a možná i další duše přicházejí do cesty. Mají mě obohatit, posunout, vylekat, zastavit, podpořit, varovat, potěšit, vyděsit nebo jen pomoct? Nevím a jsem sama zvědavá, co mi budoucnost přinese.
Před pár měsíci mi jeden moudrý muž věnoval dárek. Malý zápisník. K tomu přidal radu: každý den v podvečer se k němu posaďte a udělejte malou bilanci uplynulého dne, vzpomeňte si na 3 pěkné zážitky a zapište si je do zápisníku. Pak si vzpomeňte na 3 situace, kdy jste někomu pomohla nebo kdy jste chtěla pro někoho něco udělat. A příště to udělejte pro sebe. Ano, na titulní straně zápisníku je napsáno 3 + 3. Nedělala jsem to pravidelně, ale občas jsem se o něco takového pokusila, zpočátku velmi klopotně, násilně a neúplně. K těm příjemným denním zážitkům jsem bez váhání zařadila ona setkání s novými dušemi.
Poslední dobou si stále více všímám maličkostí kolem sebe a hledám jiný úhel pohledu na svět, abych právě tyto drobnosti vnímala.
Je to ale dřina.
