Silikonový nebo kokosový olej?

Při každém přetočení na bok zavrzala stará postel tak, že mě to probudilo. Ještě že na ní neprovozuju žádné sexuální prostocviky a jde mi jen o klidný spánek s otočkama. 

To bude určitě tím, jak jsem ji před nedávnem o kousek posunula, abych měla místečko na o trochu větší noční stolek. To se asi smeklo její podložení, a tak teď pykám za svoji iniciativu na nepatřičném místě.

Měla jsem pozvaného hodinové manžela na opravu několika drobností v bytě a na seznamu byla i vrzající postel. Nabádala jsem ho, že to určitě bude stačit jenom podložit, protože před posunem to nevrzalo, ale moc se mu to nezdálo. Aby měl ode mne pokoj, vyhověl mi. No, bylo to o fous lepší, jenomže každý i sebemenší pohyb byl stále dost hlasitý.

Už mi bylo blbý znovu zvát hodinového manžela jen kvůli vrzající posteli, a tak jsem se obrátila na strýčka Google s tím, že to už přece musím zvládnout sama. Evidentně jsem nebyla první, kdo tento problém s pomocí internetu řešil, a tak jsem zjistila, že mi může pomoci kousek mýdla nebo silikonový olej. No, mýdlo používám tekuté, ale nějaký historický dar z osmdesátých let jsem přece jenom ve skříni mezi prádlem našla. Ale silikonový olej jsem nějak nevěděla, jak nahradit. Mám olivový panenský, olivový s příchutí bazalky, řepkový a rýžový….

Sundala jsem matraci vcelku v rozměru 140 x 200 cm, a musím uznat, že když jsme ji posledně sundávali s hodinovým manželem, tak strašně těžká se mi ani nezdála. Dobrá, matrace je dole pečlivě jsem tuhým mýdlem natírala konce lamel, které dosedaly do plastových kapes na dřevěném rámu. Uf, hotovo, vracím velkou a těžkou matraci zpět a sedám si na postel – vrže. Tak znova – matrace dolů, a mýdlem přejedu i přes kovový mechanismus na zvedání lamelového roštu. Matrace zpět, pokus a – vrže. Ale protože se blíží půlnoc, další pokusy nechávám na druhý den.

Psali tam něco i oleji a protože mám od kamarádky zázračný kokosový olej, který používám na všechno možné, říkám si - to bude ono, na nějaké dřevo to přece musí zabrat. Takže ráno zase matrace dolů (ta je ale těžká), všechny konce lamel napatlat kokosovým olejem, pro jistotu vezmu i zvedací mechanismus. Zase matrace zpět a hokus pokus – vrže, sakra!

Přemýšlím, kde by se přece jenom dal koupit onen doporučovaný silikonový olej a v nějaké diskuzi na netu mi padne do oka nějaká zkratka WD nebo tak něco. Ha, to jsem někde mezi chemikáliemi v garáži viděla! Hned po návratu z práce už obvyklým hmatem s funěním sundávám velkou matraci a vyzbrojena "něčím" s podobným názvem aplikuji na obvyklá místa. To je ale smrad! Musím to vydržet, nedá se nic dělat. Matrace zpět a? Vrže. Je mi do breku a snažím se myslet jako chlap, co mám ještě udělat. Je mi strašná zima, protože v tom smradu se nedá spát a venku je zrovna dost pod nulou. Volím raději smrad než omrzliny a naštvaná ulehám na stále vrzající postel.

To přece není možné, že bych na to nepřišla! Napadá mě další řešení, a tak opět večer ve smradlavé a studené ložnici už obvyklým hmatem sundávám těžkou velkou neforemnou matraci a vyndávám veškerý obsah úložného prostoru. Je mi nad slunce jasné, že bude následovat astmatický záchvat, ale nedá se nic dělat, čerstvý aplikátor na akutní astma mám připravený a pokračuju. To bude tím, že dno úložného prostoru neleží úplně přesně na svém místě, musím ho znovu a lépe podložit, určitě to pomůže. Nejde ale vyndat, překáží kování na rámu postele. Nevím, jak by si poradil nějakej chlap, ale já jsme prostě vzala šroubovák a odmontovala jednu část rámu, abych mohla dno vyndat. Samozřejmě jsou pod ním chuchvalce prachu, takže přichází na řadu vysavač. Pak oblepím filcovými samolepícími kolečky rám na umístění dna, už mi teda není zima, jen pracuju ve smradu a dýchání se zhoršuje. Tak a jdu postel skládat zpět – dno, bok a šroubovák. Na to matrace – preventivně na prázdný úložný prostor a pokus. Vrže. To snad není možné! Už zase se slzami v očích a s akutní dávkou proti astmatu si probírám všechny kroky, které jsem zatím udělala a jdu systematicky krok po kroku zpět, jestli přece jenom neobjevím nějakou skulinu v mém tažení proti vrzání postele.

Znova (po kolikáté už) matrace dolů a jako už po několikáté virguluju lamelovým roštem a pokouším se podle sluchu najít inkriminované místo. Připadám si trochu jako hrdina z povídky Šimka a Grossmanna Exkurze do ZOO, který přiložením ucha k zemi určoval čas přiběhnutí hrocha. Přece jenom mě napadlo ještě jedno místo, kam jsem neaplikovala ani mýdlo, ani kokosový a ani silikonový olej. Je to dřevěný rám, na kterém jsou upevněná plastová pouzdra pro zasunutí lamel. Stříknu silikon, potřu kokosovým olejem a rázem je ticho. Ten spoj je samozřejmě lehce dostupný bez sundání matrace, bez rozebrání konstrukce, bez vyndání obsahu úložného prostoru.

Uf, ale aspoň mám uklizeno i pod postelí. Vracím vše zpět pod rošt, přiklopím matrací, vyvětrám, zapálím si vonnou svíčku a vdechnu si sprej na astma, protože teď už opravdu nemůžu popadnout dech. Ale postel konečně nevrže.