Jak jsme si na Vánoce zbyly

Vánoční svátky kromě příprav na plný stůl, ozdobený stromeček a dárky pod ním, byly pro mne vždy spojené se setkáváním s rodinou. Nyní to už platí jen částečně (myslím ta rodinná setkání), a protože na první vánoční svátek bych byla sama, kývla jsem na nabídku kamarádky, která byla ve stejné situaci. Bez partnera a s dospělými dětmi jsme si prostě zbyly. Pro obě to bylo hodně netradiční spojení, ale vyklubal se z toho naprosto jedinečný zážitek.

Celý den jsme strávily na Pražském hradě a jeho blízkém okolí, večer jsme pak došly až ke „koňovi pod ocas“ (Pražáci určitě vědí…). Přestože jsme šly místy, která jsem před tím navštívila již mnohokrát v jiné konstelaci, čekalo mě mnoho překvapení.

Tak například v kapucínském kostele Panny Marie Andělské na Loretánském náměstí, kde je k vidění betlém v životní velikosti, jsem poprvé po vhození mince viděla osvětlené jesličky a ovečky kývající hlavou.

Na Novém světě jsme se neostýchaly zazvonit na kavárnu v opravené roubence, kde je jen 10 míst, ale my měly štěstí a v úžasné pohodě přečkaly dešťovou přeháňku. Úzkými uličkami Nového světa jsme pak pokračovaly na představení divadelních ochotníků, kteří na III. nádvoří Pražského hradu sehráli představení Živého Betlému.

Naše další kroky vedly Svatováclavskou vinicí a na jejím konci jsme si dopřály posezení v české restauraci. Tyto prostory jsou otevřené teprve 3 roky, takže to pro mne byla naprostá novinka, a to především netradičním pohledem na stmívající se Prahu. Prostě jsme se kochaly a nemohly se nabažit těch krásných pohledů.

A potom zpět do katedrály sv. Víta a poseděly jsme při podvečerní bohoslužbě. Moje křesťanství skončilo křestem, takže jsem tuto naši zastávku brala s pokorou spíš jako kulturní zážitek. Když se pak zástup kněží spolu s panem arcibiskupem a panem biskupem vydal katedrálou na pochod a u jesliček zazpíval koledu Narodil se Kristus Pán, měla jsem prostě chuť přidat se svým zpěvem k nim. Udržela jsem se, ale atmosféra byla pro mne nečekaně strhující. Pak mi přišlo naprosto samozřejmé, že jsem se s oběma církevními hodnostáři mohla osobně pozdravit.

Cestou Nerudovou ulicí jsme se trumfovaly znalostmi o jednotlivých domech a kostelech, stejně tak u Karlova mostu a na Královské cestě. Procházka po Václavském náměstí bez aut mě pak už po těch všech zážitcích přišla téměř samozřejmá.

Zbyly jsme si na Vánoce, ale přesto strávily den v místech, která jsme znaly z jiného úhlu pohledu a letos si to užily v netradiční sestavě a pohodě. Díky, kamarádko!