Rozhodla jsem se, že potřebuji nové brýle. Usmálo se na mě štěstí, a tak jsem zdědila poměrně zánovní obroučky po dceři, která přešla na jinou barvu a typ obrouček. V těch poděděných jsem se cítila dobře, líbí se mi a daly se použít pro moje potřeby. Čekat do pravidelné letní kontroly u očního lékaře se mi nechtělo, ostatně příspěvek zdravotní pojišťovny na obroučky je jen 150,- Kč a úhrada očních skel se týká pouze základní verze, proto jsem se rozhlídla po okolí, kterou oční optiku si vyberu (když už si to celé budu platit sama).
A zjistila jsem zajímavou věc: v okolí mého pracoviště v docházkové vzdálenosti do 1 km je cca 10 očních optik. Ale třeba jen dvě prodejny knih, jedno železářství, tři lékárny, asi 15 restaurací. Pod dojmem této statistiky jsem hledala další vhodný parametr, jak vybrat tu správnou provozovnu, když jednu z prvních podmínek – aby to nebylo přes půl Prahy – jsem měla hravě za sebou.
Co mě asi tak má dále oslovit?
- Potřebuji změřit dioptrie, protože moje letité brýle už jsou slabé, takže optika musí mít optometristu.
- Potřebuji uplatnit moje obroučky, takže mi stačí jen dioptrická skla, a proto to zas tak velký kšeft pro optika nebude.
- Když už jsem se rozhodla, že silnější brýle potřebuji, nechci čekat dlouho na jejich úpravu, ale za nabídku „brýle do hodiny“ nejsem ochotná připlácet.
- Jsem zvyklá platit kreditní kartou, takže v optice musí mít k dispozici platební terminál, abych nemusela jít k bankomatu.
- No a nějaká akční sleva by se taky hodila.
Postupně jsem se pustila do prověřování mých kritérií, někde nebyl k dispozici optometrista, někde platební terminál, někde bylo na první pohled tak luxusní prostředí, že bych na potřebné služby finančně nedosáhla. V sítu uvízly 3 oční optiky, ze kterých si už musím určitě vybrat.
Takže jsem to vzala podle mapy a začala v té nejbližší. Přes inzerovaného optometristu nebyl momentálně k dispozici, konzultace by se ale dala objednat. Takhle informace mě hned na začátku odradila, byla jsem pak dost kritická ke všemu. No nic, mám přece ještě dvě želízka v ohni, jdu tedy dál. I zde je měření zraku jen na objednávku – po předchozí zkušenosti to zkousnu. Mají dokonce i celkem slušný výběr obrouček v akci, podle přepsaných cenovek jsou ceny skoro třetinové, já ale vlastně obroučky nepotřebuji. I z této provozovny odcházím bez objednávky, tentokrát proto, že jsem svou návštěvou vyloženě rušila dvojici zaměstnanců. Měli důležité téma rozhovoru a já se tam rozhlížela a pořád něco chtěla vědět, no hrůza.
Jdu tedy do třetí předvybrané oční optiky. Optometrista je na místě – jen má momentálně zákazníka, tak bych musela čekat. Ochotně mi nabízejí dohodnutí termínu, kdy budu mít jistotu, že se optometrista bude věnovat jenom mně. Použití vlastních brýlových obrub není problém, je možné platit kreditní kartou a vůbec – obsluha je vstřícná a ochotná, pro mě tak vyhráli v takovém malém soukromém výběrovém řízení na lepší vidění do dálky.
Takže happy end? Jak se to vezme. Brýle na dálku – do divadla nebo na řízení auta jsou super. Jenomže na blízko se nehodí a jako bumerang se mi tak vrací původní nabídka optometristy na multifokální skla, která se mi zdála zbytečně velkou investicí. Nakonec se tomu asi nevyhnu, a proto si budu muset najít investora.
