Týrání zvířat a nelidskost úřadů.

Tento smutný příběh je důkazem toho, že v České republice nemají hospodářská zvířata patřičnou ochranu a pokud se dostanou do rukou špatného a nebo nemocného člověka, tak mají smůlu.

Bydlím již dlouhou dobu v zahraničí, ale občas navštívím rodné Velkomeziříčsko, kde jsem v minulých letech byla svědkem krutého a dlouhodobého týrání skotu. Ono to v tom tzv. hospodářství nikdy nebylo v pořádku, ale v r. 2020, když jsem tam osobně byla, viděla jsem, že situace úplně zdegenovala. Majitel držel ubohá zvířata na hraně mezi životem a smrtí. Žila v příšerných hygienických podníkách, byla značně zakrslá. Ve výběhu neměla přístřešek, který by je chránil před nepříznivým počasím v zimě a pálivým sluncem v létě. Jeho hospodářství bylo jedno velké smetiště. Připadala jsem si hůž než v rozvové zemi.

Dozvěděla jsem se, že v létě roku 2019 byl z tzv. farmy cítit asi 14 dní příšerný zápach kadáverů v rozkladu. Byla dopisem upozorněna Krajská veterinární správa ve Žďáře nad Sázavou, že je hospodářství zanedbané a zvířata tím trpí.

Terénní inspektor KVS mi později při našem telefonním hovoru tvrdil, že tam byl na kontrole a označil to jako týrání zvířat, ale vedoucí péče o pohodu zvířat KVS pro kraj Vysočina mi sdělil, že majiteli byla uložena jenom pokuta pouhých 10.000 kč za neprovedenou asanaci uhynulého skotu. Týrání zvířat se prý neřešilo a tak nevím kde je pravda.V každém případě o nevhodných podmínkách chovu KVS věděla a nikdo neudělal žádné opatření, aby zvířata netrpěla.

Majitel držel dospělé býky s jalovicemi, mohlo tak docházet k nekontrolovanému zabřezávání. Nechápu jak mu tohle mohli veterináři a plemenáři dovolit. Takový nepořádek jsem v západních zemích nikdy neviděla.

V r. 2020 jsem ve stájích nebyla, protože jsem měla strach, že mě tam majitel uvidí a napadne. V normální zemi by stačilo to, co jsem viděla venku na to, aby mu zavřeli chov. Jsem zootechnik a převážnou část svého života pracuji se zvířaty. Bylo mi těch ubohých stvoření, které se nemohou bránit líto a tak jsem osobně dne 28.07. 2020 napsala oznámení a doporučeně poslala na Krajskou veterinární správu pro Kraj Vysočina ve Žďáře nad Sázavou, v oznámení jsem se zmiňovala o parcele č. 35, kde stála polozbořená stáj, která absolutně neodpovídala normám pro chov skotu. Byla tam zvířata, která naříkala.Dále jsem jim poslala email s fotkama výběhu a zubožených zvířat, kde jsem vysvětlila, že by tato osoba neměla zvířata vůbec chovat. Také jsem poslala fotky a oznámení o týrání zvířat emailem na Policii ČR ve Velkém Meziříčí. Odpověděli mi, že KVS Kraje Vysočina již provádí svá opatření. Bylo mi divné, že to nenahlásili na oddělení hospodářské kriminality, poslala jsem jim i fotky, které svědšily o tom , že v hospodářství probíhá kriminální činnost. Ale říkala jsem si, že asi ví, co dělají. Ještě jsem neměla ani tušení jak to s kontrolama KVS v ČR chodí. Nevěděla jsem, že v ČR je tak prohnilý a nefunkční systém kontrol. Myslela jsem si, že ten chov, který nemá žádný smysl zavřou a  utrpení zvířat bude u konce, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. 

Při návštěvě České republiky v létě v r. 2021 jsem viděla, že už zvířata ve výběhu nejsou. Asi byla ve stájích, ale ty nebyly absolutně vhodné k chovu jakéhokoliv druhu zvířat. Jedna byla polozbořená a druhá stará kobka, z té jsem viděla vytékat hnojůvku, dovedla jsem si představit, jak to tam vypadá. Pokusila jsem se mluvit s majitelem. Zeptala jsem se ho proč to dělá ? Jaký to má smysl ? Usmál se, podivně zakoulel očima a řekl, že je tak spokojený. Já osobně bych tedy spokojená nebyla, kdybych v takových podmínkách držela zvířata. Nechápala jsem proč mu chov, který neměl žádný smysl úřady nezavřely, majitel tak jen znečišťoval životní prostředí a trýznil ubohá, bezbraná stvoření, ta zvířata žádný užitek nedávala. Držel je jen kvůli dotacím. Jeho chov byl vedený jako kategorie  výkrm, ale výkrm to nebyl. Jak to, že mu ty dotace neodebrali, když nedodržoval podmínky chovu ? Měl již jen zlomek zvířat než dříve, ale i když jich bylo málo, bylo nemorální a kruté dovolit majiteli, aby je bez jakéhokoliv užitku týral.

Tušila jsem, že instituce týrání těch ubohých bytostí nezastavily. Když jsem se vrátila do Itálie, často jsem myslela na ten podivný úsměv majitele. Připadalo mi to, jako kbyby mě chtěl naznačit, že úřady a lidé ve vsi jsou na jeho straně, že on se nemusí ničeho bát a už vůbec né mě.

Dne 03.03. 2022 jsem kontaktovala organizaci "Obránci zvířat" a popsala jim zoufalou situaci. Neodpověděli mě. Nevěděla jsem na koho se obrátit. Mám chov exotických zvířat a proto se nemohu delší dobu zdržovat mimo domov. Ale nedalo nám to a koncem dubna 2022 jsme se s manželem rozhodli, že na otočku zajedeme do ČR, aby jsme zkontrolovali co ti podivní lidé se zvířaty provádí.

Vydali jsme se tedy na cestu dlouhou 900 km. V neděli 24.04. 2022 jsme přijeli k domu majitele a pootevřenými vraty vstoupili do dvora, viděli jsme obrovský nepořádek. Zavanula na nás hrůza a utrpení. Vtom nás majitel spatřil z okna a zavolal ,,Kdo tam je ?" a tak jsme rychle odešli. Zazvonila jsem u jeho domovních dveří, slušně ho pozdravila a pokoušela se s ním mluvit, ale on byl vulgární a agresivní.Nakonec mi řekl ,, táhni do prd..., musím jít do kostela". Sdělila jsem mu, že zavolám policii.,,Zavolej", odpověděl mi a zabouchl dveře. Překvapilo mě, že nemá žádný strach ani z policie. Později jsem pochopila proč.

Počkali jsme tedy, až půjde na mši a autem zajeli do zadní, otevřené stáje. Tedy to, co kdysi stáj byla.Tam jsme byli svědky dalšího sadistického týrání býka, byl izolován od ostatních, v průvanu. Měl hluboko zařezaný řetěz do horní části krku, nejméně půl roku, možná víc, protože mu přez něj již přerůstala kůže. Nemohl ani zvednout hlavu, musel ji držet vodorovně. Díky takto hluboko zařezanému řetězu cítil neustálou bolest, nemohl bolestí ani spát. Kolem sebe měl postavenou hráz z výkalů, jeho moč nemohla odtékat a tak vlastně stál ve vaně asi 20 cm hluboké močůvky, která mu leptala pokožku. Celou spodní část těla měl opruzenou. Dovedu si představit jak ho to muselo pálet, když už se nemohl udržet na nohou a musel si do močůvky lehnout. Žleb byl prázdný a otřesně špinavý, měl tam jen hlínu a trus. Napaječky ve stáji nebyly funkční, zvíře trpělo i žízní. Skot potřebuje hodně vody a když ji nemá, tak trpí víc než člověk. Bylo evidentní, že byl v těchto podmínkách mučen již dlouhou dobu. Později jsem se dozvěděla, že tak žil nejméně tři roky. Když nás zakrslý býk uviděl, tak se začal třást, močil a jeho oči byly plné hrůzy, asi si myslel, že bude bitý. Byl ve velice depresivním stavu oddán svému krutému osudu. Naproti němu  byla v ohrádce na hromadě hnoje bez vody a krmení zakrslá jalovice, ta aspoň nebyla uvázaná a tak se mohla hýbat. Obě zvířata měla poloviční váhu jakou by měla ve svém věku mít a to byl další důkaz krutého, dlouhodobého týrání. Majitel byl v kostele a tak jsme mohli tyto dvě zvířata nafotit.

Když jsem ještě za doby kolchozů (JZD) pracovala jako zootechnička, nikdy jsme nedávali do stejné stáje býky a jalovice, vždy jsme je drželi daleko od jalovic a krav v jiných prostorách. Pokud je jalovice ( kráva) v říji, tak uvázaní býci na řetězu šíllí a mohou se zranit. Již tenkrát to bylo považováno za trýznění zvířat. Vypadalo to, že majitel drží jalovici naproti býkovi naschvál, aby s tím hluboko zařezaným řetězem ještě víc trpěl, když na jalovici přijde říje. Nevím co se stalo, že to dnes veterináři  dovolí, že nemají žádný soucit se zvířaty. Ony ty restituce po revoluci byly v zemědělském sektoru dost nešťastné. Lidé, kteří často neměli žádný vztah ke zvířatům je dostali, jako by to byly věci. Tenkrát jsem vídala hodně případů týrání hospodářských zvířat a také to nikdo nekontroloval, jenom když to poctiví občané oznámili, tak se něco málo dělo. Vidím, že se situace po třiceti letech vůbec nezměnila, spíš zhoršila.

Chtěla jsem jít ihned na policii, ale manžel namítl, že je neděle a proto by nás ani nepustli na stanici. Přesvědčil mě, že bude lepší, když tam půjdeme v pracovní den. Ale ani v pondělí nás nechtěli ve Velkém Meziříčí pustit na stanici, mladý arogantní policista malého vzrůstu nás posílal na KVS. Vysvětlila jsem mu, že jsem již před dvěmi lety poslala oznámení na KVS a ta nic nenapravila, že zvířata potřebují okamžitou pomoc a že tedy chci podat trestní oznámení na KVS ve Žďáru n. Sázavou. Jak jsem začala mluvit o trestním oznámení, tak nás pustil dovnitř a sdělil nám, že to nejde, že bysme se museli předem objednat, prosila jsem ho tedy, aby tam poslal policisty, že zvířata potřebují okamžitou pomoc.Po dlouhém přemlouvání zavolal dva policisty, abych je dovedla na místo. Doprovodila jsem je s manželem do otevřené stáje "Zřícenina". Zvířata byla v úplně stejném stavu jak v neděli, bylo očividné, že během 24 hodin u nich nikdo nebyl a neošetřil je. Jeden policista byl mladý a druhý ve středním věku asi nadřízený toho mladšího. Jednala jsem s tím starším, který se polekal zakrslé jalovice, vypadala jak odrostlé tele. Zvířata byla velmi vystresovaná a tak když nás jalovice viděla prudce vyskočila. Býk se kvůli hluboko zařezanému řetězu moc hýbat nemohl a tak nedělal prudké pohyby. Z toho jsem usoudila, že v ČR policisté asi moc důsledný výcvik nemají. Nafotili ty ubožáky. Vysvětlovala jsem jim jak zvířata trpí a za vraty je ještě větší hrůza. Vypadalo to, že mě policista vůbec neposlouchá, díval se do neznáma. Hlavně ho zajímalo kdy odjíždíme do Itálie. Znovu jsem mu polopaticky vysvětlila, že zvířata potřebují okamžitou pomoc, že to jsou živé bytosti a trpí stejně jako my. Mučenému býkovi tekla z úst pěna, několikrát jsem ho na to upozoirňovala. Moc ho to nezajímalo.

Potom, když jsme vyjížděli na hlavní silnici, tak jsme policisty zastavili a ukázali jim dům, kde majitel zvířat bydlí. Vypadalo to, že je doma. Vyzvali jsme je ať za ním zajdou a podívají se do stáje Kobka a na dvoreček, ale neudělali to. Mohli to i obejít a dostat se na dvoreček, kde jsem škvírou ve vratech viděla další zvířata a slyšela naříkání, vedla tam obecní cesta, to také neprovedli i když věděli, že týraná zvířata potřebují okamžitou pomoc. 

Asi za tři hodiny jsme se vrátili na policejní stanici. Na příjmu byl stále ten mladý policista menšího vzrůstu. Zeptala jsem se ho co bude se zvířaty a kdy tam někoho pošlou, aby je napojil a ošetřil. Odpověděl mi, že zítra tam někdo půjde a že v příštích dnech rozhodnou o tom jestli to bude hodnoceno jako přestupek a nebo to převezme Oddělení hospodářské kriminality ve Žďáře nad Sázavou.

Druhý den brzy ráno jsme odjížděli do Itálie. Ještě po cestě jsem zavolala na policii a ptala se jich, co bude se zvířaty ? Odpověděli mi, že už jsem proto udělala dost a že nyní už se postarají instituce. Žádala jsem, aby mě informovali přes elektronickou poštu.

Instituce, ale zklamaly, nechaly dlouhé dny zvířata zabořená v hnoji trýznit žízní a hladem.

Pokračování příště.