Neuchopitelná Anouk de Poulain
anouk de poulainkarolina anna cermanová
„Chichotám se u nudlí s mákem, když krčím nos na sluníčku a kreslím lidem knírek pod nos. Snažím se udržet lžičku na nose, mačkám nos na výlohy obchodů, chodím v dešti, skáču do louží, proměňuju kouzelnou hůlkou na dálku lidi v žáby.“ Anouk na mne působí jako z jiného světa. Krásná, trochu zamlklá, éterická bytost, co se na vás na chvíli zkoumavě zadívá před tím, než něco řekne. V den našeho setkání na sobě měla bílo-modré proužkaté triko, jež bylo příliš velké a padalo jí z ramen, černé legíny a balerínky. Dlouhé tmavé vlasy měla svázané do rozcuchaného drdolu, na hlavě čelenku s ptačím peřím. Nikola Mikešová mi k ní prostě nepasuje - působí víc francouzsky, zamyšleně a možná trochu stydlivě. „Anouk“ poskládala už kdysi dávno ze svého jména, jen z el a í vytvořila U. „Poulain“ proto, že je hříběcí, zbrklá, tvrdohlavá a chvilku neposedí.
Pětadvacetiletou Anouk jsem objevila asi před rokem na stránce fler.cz. Okouzlila mě její nápaditá trička, šálosvetry, jenž už na pohled vypadaly teple a pohodlně, a tašky, do kterých se vejde tlustá knížka i malý nákup. „Už jako malá jsem se každé léto zmocňovala babiččina starého šlapacího šicího stroje, z doby ještě předtím si pamatuji na navlékání korálů a náramků z šípků, kaštanů, sedmikrásek, angreštů a trubiček z papíru, na pletení věnečků a na čmárání a malování po zdech pokojů.“Její nová kolekce triček, kterým chybí záda, ale neschází jim elegance a půvab, se nazývá boheme. Co to slovo pro ni znamená? Je Anouk bohém? „Jsem neuchopitelná, nepolapitelná, neposlušná, občas lenivá. Snažím se žít s rozzářenýma očima, zhluboka dýchat, koukat do slunce. Občas moc nevnímám svět kolem, nechávám sebou jen tak povlávat, většina věcí ke mně přichází sama a zvláštně lehce. Ráda mhouřím oči a opakuju při tom velká slova, co neskutečně krásně zní - třeba jako „boheme“.“ Zepředu trička vypadají poměrně obyčejně, možná až upjatě. Jsou skoro až ke krku a nepyšní se žádnými ozdobami. Jednoduché a elegantní. Když se v nich však modelka otočí zády k vám, chtě nechtě vás upoutají hlubokým výstřihem na zádech, vyšívanými detaily, nášivkami, balónovými rukávy, krajkou... Vše vyrábí sama Anouk podle vlastních návrhů. „Nemám ráda, když mi kdokoli cokoli diktuje, ať už v módě nebo v životě. Proti autoritám se už od malička (přirozeně) bouřím.
Sama se oblékám nejraději do parfémů z oblíbených flakónků, pak do mnou šitých kousků a do lahůdkových bonbónků od mladých českých návrhářek. Doplňky ráda hledám a objevuju v krabicích na půdách.“Při čtení jejího blogu na vás dýchne poklidná, snivá atmosféra. Anoučiny básničky, úžasná hudba (Faver Ray, The Knife, To Kill a Petty Bourgeoisie...), úryvky z jejích oblíbených knih, pocity, niternosti, fotky její kočky, texty pro českou triphopovou skupinu Soliloqui... A o čem Anouk sní? „O tom, jak v létě sedím na zápraží chalupy, s hlavou zakloněnou, opřená o omítku si nechávám hladit oční víčka sluncem a vedle mě na dřevěný lavičce stojí hrnek studenýho kakaa. O tom, jak se opírám rukou o dědovo rameno a nechávám si od něj benzínem umývat černý asfalt z chodidel. O slastné malátnosti koček vyhřívajících se na slunci. Sním o milionech věcí, co by se daly vidět, slyšet a dělat.“ Zdá se snadné ji potěšit či jí udělat radost. Má ráda rovnání květin do vázy, pročesávání vlasů, barvu světla před bouřkou, vůni čerstvě vyloupaných kaštanů, loupání pomerančů, svítání, prskavky, ranní mlhu, chladivý dotek čistého povlečení, slzy z větru, kočičí předení, polární záři, lampióny, noční vzduch, zmrzlé krajky v zimě na oknech, zvuk nůžek stříhajících na dřevěném a skleněném stole.
Anouk vypadá spokojeně a vyrovnaně. Když mluví o tom, že se přestěhuje z Prahy do Třeboně, rozzáří se jí oči a zasněně se usmívá. „Miluju Prahu a nesnáším ji. Miluju ji v noci a brzo ráno, když jdu po starým městě sama a jen pro mě jsou na zemi kočičí hlavy a v noci všechny světla a oranžovej jazzovej vzduch. Miluju tu atmosféru a lidi, který tam žijou a jsou mi blízko, ale zároveň se po těch šesti letech začínám čím dál víc topit v šedi a betonu, ve všem tom utíkání, ve zrychlených hodinových ručičkách a v nespavosti. K zbláznění se těším, až se vrátím zpátky na jih. Napůl ve městě, napůl v trávě. Napůl sama, napůl mezi lidma – tam, kde budu já chtít. Čekám, že trošku vydechnu, zpomalím. Vypluju ode dna k hladině, lehnu si na vodu. Ráda chytám sny, lelky a múzy na loukách a v lesích, v parcích, u potoků, studánek, v loužích na polích a ve starých chladných staveních. A všude tam, kde to voní jihem a kde rostou fialky, šeříky, pivoňky, tydlipány a bylinky.“
Ideální den podle Anouk voní po třešňových květech a pampeliškách, po hlíně a listí. Anouk píše, maluje, stříhá, špendlí, šije, vyšívá, čte, hledá, zakopává a poskakuje, kochá se a tetelí, hladí lidi ve vlasech, krčí nos a špulí pusu, hraje pexeso, fouká bubliny z bublifuku, sama sobě přebírá provázek, šimrá se na nohou, voní po pokoji šeříky, rozsypává malinkatý korálky a sbírá je namáčknutím na bříška prstů, pitvoří se, honí se za hopíkem, vyrábí škrabošky, fotí místečka a okamžiky, sní létací a skákací sny. To vše libovolně namíchané. Anouk je krásná navenek i uvnitř.
5 smyslů Anouk de Poulain:
- co nejraději poslouchá
zpívání ptáků, šumění listí, bušení kapek na okno, zvuk klavíru a čela, ticho a „křehkou hudbu, ve který neplyne čas“
- čeho se nejraději dotýká
koček, lidí, květin a papíru
- na co nejraději kouká
na slunce chycené v květovaných závěsech, na noční souhvězdí, let motýlů a čmeláků, na stěny pokoje zabarvené večerem do růžova
- co jí nejvíc voní
jaro, léto, podzim, zima, déšť, místečka a okamžiky
- co jí nejvíc chutná
pocity neskutečna, káva plná mléčný pěny, pihy, sny a představy
napsáno pro Sem Tam
fotografie: Karolina Anna Cermanová
oblečení, líčení: Anouk de Poulain
Lenka Veverková
Jak jsem chtěla jít k psycholožce
Na každýho to jednou padne. Smuténka a pocit, že dneska je to fakt na hovno a spáchat sebevraždu je jediný rozumný řešení. Někdo to řeší heslem ráno moudřejší večera a jde se prostě vyspat, jiný si nalije o trochu víc rumu do čaje. Někdo zavolá kamarádce a popláče si na rameni, jiný prostě nemá čas takové blbosti řešit. V moderní době je ale časté, že prostě jdete k psychologovi.
Lenka Veverková
Jak jsem málem nejela na výlet
Vzhledem k tomu, že tento článek píšu již ve vlaku, můžeme si všichni zhluboka oddechnout a otřít pot z čela již u úvodních řádků. Pointa, nepointa, na svůj oblíbený film se koukáte stále dokola, i když už víte, jak dopadne. Nicméně, abych udržela jakési potenciální napětí, dosadila jsem do fejetonu detektivní zápletku a čtenáři se tak mohou po vzoru poručíka Colomba či majora Zemana ponořit do pátrání.
Lenka Veverková
Když nemůžu usnout
vstanu z postele a vyndám baterku z tikajících hodin. Když nemůžu usnout, vstanu, v koupelně si natočím vodu do sklenice a vypiju ji. Když nemůžu usnout, zatáhnu závěsy na okně. Když nemůžu usnout, vypnu notebook, protože mě ruší tři žlutozelená miniaturní světýlka úsporného režimu. Vypnu i televizi, na které malý červený puntík svítí jako reflektor.
Lenka Veverková
Jak jsem spustila alarm
V poslední době se mi až příliš často stává, že chci schovat hlavu do písku, otočit se na podpatku a zmizet, nikdy se nevrátit a spálit po sobě mosty. Do bezvědomí se ztrapňuji až příliš často. Jsem pro každou legraci a nevadí mi být veselým kašpárkem pro pobavení vícečlenného kolektivu, ale čeho je moc, toho je občas příliš.
Lenka Veverková
Dál to nepojede
řekl řidič, vystoupil z autobusu a začal něco kutit venku. Ostatní cestující se po sobě vyděšeně koukali a začali vytahovat mobilní telefony, já si otevřela notebook, abych napsala tento článek.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
O menopauze musíme mluvit, burácela herečka Halle Berry před Kapitolem
Slavná herečka Halle Berry se zapojila do americké politiky, když podpořila senátorky snažící se o...
Sluší se, aby zaměstnanec věděl, proč je propouštěn, řekl Juchelka
Poslanci se přeli o změnu zákoníku práce. Opozici se ho nepodařilo vrátit vládě k přepracování....
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 86
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 10069x
Seznam rubrik
- Aktuální dění
- Art
- Fejetony
- Divadlo
- Filmy
- Fotoblogy
- Hudba
- Humr
- Jak...
- Knihy
- Osobní
- Příběhy
- Rozhovory
- Životní styl
Oblíbené blogy
- Optimistický blog Kláry Mandausové
- Zápisky Terezy Boehmové
- Skvělý Stanislav Wiener
- Klára Hüttlová tak trochu z červené knihovny
- Cestovatel Rudolf Havlík