Poděkování.

Děkuji všem, kteří mne přesvědčili a správnosti psát blogy, o tom co je zajímá, co je nebaví, co postřehli, ale mám zato, že to není cesta tím správným směrem.

Vážení milí,

chci poděkovat všem těm kteří mne vyléčili za psaní blogů pro své, tvé i naše potěšení.

Neznám lepší opojení nežli někoho pořádně naštvat. Zkoušel jsem psát jako chudý pracovník, plivli na mne bohatí. Zkoušel jsem psát jako pracovitý podnikatel, plivli na mne opět jiní. Zkoušel jsem psát o politice, plivli na mne vždy zástupci proti-strany, proti které jsem právě psal. Zkoušel jsem napsat krvelačnou báseň, plivli na mne apokulturní činitelé. Mám pocit, že je málo těch, kteří se skutečně zastaví nad skutečnou hodnotou života, nad vůní lesa, nad pěknou prací, nad příjemným úsměvem, nad . . .

Já dnes vidím psát lidi, kteří se cítí vyvolení napsat něco co je naštve a co chtějí sdělit i ostatním, ale . . . 

Nezměníme běh světa, běh politických dnů jdoucích vždy jinam než chceme, běh finančních toků, které také jdou jinam než k nám, nezměníme nic, nedělejme si iluzi, že to budeme právě my, kteří se zasadí o významné změny, jde pouze o hru, nic víc. Jen, aby si opět mohli někteří v rámci demokracie říci z plna hrdla co chtějí. Právě proto vznikl xlesk, aby se lidé mohli kochat negativními zprávami, být naštvaní na sousedy, na celebrity, na politiky aj činitele.  Jen, aby se mohli vybít a jinak nic. Přestaňme nakupovat xlesk a pak uvidíme, ale přestaneme? Já už ano, já jej už 15 let nekoupil, a co vy?

Chcete také ject s naší skvělou armádou do Afgánistánu a kopat tam do žen a dětí, házet granáty do jejich škol a pak se jim za to veřejně omluvit? Máte možnost . . .

Chcete být slušní, poctivý, hodní, ale co skutečnost, jakápak ta je? 

Nechci mluvit o tom, že tvorba zákonů je jedna z hlavních činností politiků a hlavně by to měla být činnost zodpovědná, ale co si mám myslet o tom, když vletím dnes do města 120km rychlostí a nikdo mi nic neudělá? Proč se jednoduché věci nahrazují složitými? Kdopak z blogerů to změní. Žádám alespoň jednoho, který zde píše o politických harašeních, o negativních pojmech nebo velice čtivým blogem o ňadrech p.Bartošové, že docílil nějaké změny. Nějakého cíle, který se mohl zhodnotit jako úspěšné tažení proti tomu, proti čemu se blog napsal. Možná to nechápu, ale možná to je jen psychické uvolnění, těch, kteří to potřebují. A co vlastně potřebují? No, jen nadávat. Být prostě za všech okolností v opozici.

Tak to prosím děkuji, to nechci. A tak děkuji těm, kteří se těší na to, že slunce zítra zase vyjde, a nemají proto slova, že zase bude pekelné vedro, a v zimě pekalná zima, tak co vlastně chceme?

Pište dál, já se pro tuto činnost nehodím, jedině, že by mne někdo probral ze zlého snu, prožívaného v naší milované vlasti, děkuji.