Je to stejné, a pořád mne to zaráží. Je to asi tím, že to není jako to bývalo dřív? Kdy na deset lidí byl jeden lump? Teď se mi zdá, že je to už půl na půl.
Ani nevíte, jak si někdy počtu s radostí, že má někdo stejný názor na jistou věc, která se mnohdy jeví kladně, ale výsledek je záporný. Není to jen tvrdá realita, kterou si děláme tvrdou jen na základě našich negativních povahových rysů, ba ani vztek, který nás umocňuje k takovýmto jednání. Ale je to právě i naše touha, která nás k tomu nutí. Článek p. Klímy a p. Sedláčka mají v sobě cosi společného, byť jsou v jiném čase, pro jiná sdělení, ale jsou si navlas podobné.Také jsem před lety zanevřel na p. Kunderu za jeho projevy a názory. Nejen k Čechům, ale i jako ke čtenářům. Porazila ho jeho velikost, ke které jsme mu, my čtenáři, tím, že jsme jeho knihy kupovali, přispěli a dostali ho na piedestal. Nestojím o přečtení nejen „Oslavy bezvýznamnosti,“ ale už i jako o člověka takového. Pro mne už umřel dávno. (pozn. sám stojím před vydání své prvotiny, a chci ji vůbec vydat? Co když už nikdo nebude chtít číst! Co vlastně!)
No a p. Sedláček se velice mistrovsky trefil do člověka a jeho podstaty chtění, mít jmění, a proč s Ruskem? Havlovská teorie o prosazení zahraniční politiky přes lidská práva je přesně oním bodem, kde ekonomika je již o kousek dál, než je samotný člověk. Dnes se žije pro ekonomiku, nikoli pro člověka. Člověk sám už není nic, každý chce jen víc a víc. Obchodujeme klidně i s nepřáteli, hlavně, že tečou peníze. Nu, jen tak dál, národe. (pozn. pochopitelně se to netýká jen Ruska, platí to i pro USA!)
Také bych rád obchodoval, pokud to bude v rámci slušného chování, ale cožpak to dneska jde? Každý hledí jen a jen pro to své….. Neznám nikoho, kdy by byl tak navýši, že by minul predátorství nad rámec ekonomiky, ale konto a tučné je přece jen lepší, ne? Jistota je jistota. Nemůžeme se pak divit, že i dnešní společnost, a právě politiky nevyjímaje, jsou s myšlením tam kde jsou. Jsme mozky dál, než jsou naše tělesné schránky. To ony nás drží při zemi, kde bychom byli, že? Národe! Tak vzhůru společně do Hotelu California, (pozn. také ji mám rád!)
Páže
Tak jako královny páže
Ční foto z mé reportáže
Co mi nikdo nezakáže
Je útržek z kalendáře
I obraz němé tváře
Kde vráska vrásku váže
V ní přelud z ermitáže
Kde otazník, se vykřičníka táže
Cože mám, ze sluneční záře!?
„ tak já mu odpovím: “
Tak jako královny páže
Ční foto z mé reportáže
Kde páter ovečkám káže
Že lež u pravdy má stráže
Pak ať nechť, se zdá že
Jde o střelu malé ráže
Je jak přelud z mého snáře
Co umrtví tě v tvé káře
Copak chceš, z měsíční záře!?
„ Tak já, už to vím. “
Tak jako královny páže
Ční foto z mé reportáže
Kde lež u pravdy má stáže
I rakev, co tě k sobě váže
Pak ať nechť, se zdá že
Šlo o střelu malé ráže
V ní přelud mojí tváře
Co se smrtí se páře
neustále
